Nekonečno. |Niam Horayne|

1

Liam

,,Šéfe, potřebujeme s Vámi mluvit." Ozval se Anton, můj nejlepší chlap přes počítače. Zvedl jsem hlavu od mého počítače, kde jsem zrovna vyřizoval nějaké platby a podobné kraviny.

,,Tohle by ste měl vidět." Povzdechl jsem si. ,,Dobře, tak co se děje?" Zvedl jsem obočí a sám se zvedl z kožené židle v mé pracovně.

...

,,Zkoušíme se už několik dní dostat do účtu toho prohnilého gangu. Skoro se nám to povedlo, ale teď obrazovka jen bliká. Nejde počítač vypnout." Řekl bezradně Michael.

Pozoroval jsem tu obrazovku a přišlo mi, že bliká v pravidelných intervalech. ,,Podejte mi papír a tužku." Řekl jsem, ale když se nikdo nehnul, zvýšil jsem hlas. ,,Hned!" Nepříjemně jsem se na ně podíval.

,,Tady." Dal přede mě požadované věci moje pravá ruka, Zayn.  Přikývl jsem a počkal si na pěti sekundovou mezeru. Jakmile se znovu obrazovka rozblikala, začal jsem to zapisovat. Delší bliknutí byla delší čára, kratší tečka.

Nakonec z toho vznikla směsice teček a čárek. _._.   _ _ _     _ _ _ _   _._.    .   _   .

Vytáhl jsem u kapsy telefon a začal hledat. Netrvalo dlouho a já konečně našel to, co jsem hledal. Morseovku.

,,Co to děláš?" Zeptal se mě Anton. ,,Zjišťuju, co to je." Trvalo mi to asi deset minut a já konečně rozlišil písmena a dostal konečně souvislou větu. Co chcete

,,Co to znamená?" Zeptal se mě Zayn. ,,Hádám, že tenhle účet byl nejenom náš cíl." Podíval jsem se na Antonyho. ,,Dokážeš zjistit, jak se to k nám dostalo nebo odkud to je?" Pokrčil rameny. Najednou blikla obrazovka a nyní na ní bylo políčko, kam se mělo něco psát.

Dal jsem ruce na klávesnici a napsal Vyřízení účtů. A zmáčknul enter. Políčko zmizelo.

Nechcete pomoct? Hádám, že jste Londýnský gang. Objevilo se na monitoru. ,,Kdo to sakra je?!" Zeptal jsem se svých lidí. ,,Nevíme." Řekl v klidu Nero.

,,Kurva. A není to třeba Tichošlápek nebo jeden z těch jeho poskoků?" Zeptal se mě Zayn. Podíval jsem se na monitor, kde bylo opět prázdné políčko. Kdo jsi?

Odeslal jsem a zanedlouho přišla odpověď. Víš, že je neslušné odpovídat na otázku otázkou? Trochu etikety. Sice nejsme zrovna andílci, ale aspoň slušný bychom mohli být.

Objevilo se na obrazovce. Zachvilku text nahradili dvě slova, která mi komplet změnila život. Jsem Tichošlápek. Ztuhl jsem.

-Opravdu chceme pomoc od bosse Jižního gangu? Říká se, že má problémy s jednou italskou mafií. A s Italy nechce mít problém nikdo.-

,,Co uděláme?" Zeptal se Nero. ,,Přemýšlím. Když nám pomůže, bude za to něco chtít. Třeba ne teď, ale časem jo." Řekl jsem své myšlenky nahlas. ,,Možná. Třeba bude chtít jen prachy. A na tom účtě jich bude mraky, vzhledem k tomu, že je tam téměř nemožné se dostat." Přikývl jsem. Co za to budeš chtít? Napsal jsem a odeslal. Odpověď přišla během okamžiku.

Nic, jen s nimi mám nevyřešené jisté věci a nikdo, očividně ani ty je nemůže najít, tak jsem se jim chystal hecknout účet. Ale očividně jsme měli stejný nápad. Ani ty prachy nechci. 

,,Tak jako co chce?" Zeptal se trochu nepříjemně Zayn. A co chceš? Napsal jsem jednoduše.

Ochranu mých lidí, zejména dětí a žen z mého gangu na Vašem území. ,,CoŽe? On tam má děti?" Zeptal se vyděšeně Michael. ,,Nejspíš. Ale nebude těch lidí mnoho. Jeho gang je celkem malý. A nejvíce tam má stejné jako všichni ostatní svobodné muže. Já bych do toho šel." Řekl jsem a ostatní přikývli.

Dobře. Jdu do toho. Napsal jsem a hlavu si položil do dlaní. ,,Payne?" Ozval se Anton. Zvedl jsem hlavu a přečetl jsem si jeho odpověď. To mě těší. Zítra za Vámi pošlu někoho z mých nejlepších lidí. Bude na Vás čekat ve tři uprostřed náměstí Piccadilly Cirkus u té sochy, začátek Shaftesbury Avenue.

(nelovím v paměti jak to je, wiki pomohla :])

A tak se začal měnit celý můj život. A nejen můj...

Tak... Vítám Vás u mého
nového příběhu.
Snad se bude líbit jako
ten předchozí.