Ridicule, ten který tančí

Ridicule VI. - První zacinkání

***

„..díkybohu oddechl si vystrašený jezdec a kůň se rozešel." zakončilsvůj vtip Filip a An se rozesmála, znala spoustu vtipů o koních,ale tenhle tedy ještě neslyšela, vyjížďka se nakonec proměnilav klidné courání krokem s trochou klusu, takže byli donuceni to ukřížku na cestě k vesnici otočit, aby vystačili s hodinovýmlimitem, ale přesto toho nelitovala. Filip se ukázal jako skvělýbavič a nejen vtipy o koních byly jeho prioritou. Ještě nikdytakového Filipa nezažila, znala ho jako pohodáře to jo, ale žeumí být tak vtipný, jí tedy nenapadlo.

„Jeto až morbidně vtipné," zhodnotila vtip An.

„Jakse někdo může bavit nad tím, že chudák důvěřivý a skvělenatrénovaný koník zaplatí za to, že jeho jezdec je neschopnej sizapamatovat dvě pobídky?" dodal další hodnocení Filip azastavil Ontaria.

„Jsmezpátky."

„Toje taky vtip?"

Filip se na Anpodíval, neřekl na to nic, jen se mu na tváři objevil úsměv.Sledoval jak tmavovláska povoluje svojí helmu a pak elegantnímpřehozením nohy přes zadek koně sesedla.

„Budeštam stát dlouho, nebo otevřeš?" pobídla ho k rychlejšíčinnosti An a dělala, že přehlédla to, s jakým výrazem se nani Filip díval. Ten se po jejích slovech probudil a rychle otevřelvelká vrata, která někdo zrádně zavřel, aby mohli projít nadvůr a do stájí, kde se o koně postarají a pak se vrhnou dodalšího ježdění.

Jenževšechno se ukázalo naprosto jinak, stačilo jediné zavolání Otya všechny plány padly, místo vyjížďky čekalo zbylých pětkoní pobyt ve výběhu a An s Filipem shazování zbytků volnéhosena v zadní části seníku. Taky si na to majitel stáje nemohlvzpomenout dříve! Jenže v pondělí přivezou nové balíky a doté doby to musí být hotové.

„Teďby tu měl bejt Ondra." uchechtl se škodolibě Filip, moc dobřevěděl, že Ondra shazování sena nesnáší.

„Ten?Vsaď se, že by se z toho nějak šikovně vykroutil, to on umí,"usadila jeho škodolibost An. „A radši si chvátni, jestli se tomá přes víkend stihnout máme co dělat."

„Amajitelé si přijedou do čistého." brblal dál nespokojeněFilip.

„Tys tím naděláš. Je to jenom seno."

„Dáse toho využít," mrkl na ní Filip.

„Opovažse!" vykřikla An a rozhlédla se kolem, co by po něm jen hodila.„Jestli uvidím jen jakýkoliv náznak, tak padám a budeš si todělat sám!" popadla kartáč, který se tam povaloval, i kdyžnetušila, kde se tam vzal.

„Noproč ne, já jsem na to zvyklý," vyplázl na An jazyk a zmizel zarohem.

„Ato si hrdě říkáš dospělý?" otázala se ho s dávkou ironieAn, když Filip chytře poukázal na dvojsmyslnost jejíchpředchozích slov. Musela se nad tím usmát a do tváří se jíhrnula krev. Naštěstí už Filip odešel, takže neviděl jejírudnoucí tváře.

Seníkse nacházel za pěti venkovními boxy, velká kamenná budova bylanejstarší stavbou celého statku a i Ota zanechal její starý ráz,i když měla novou střechu a občas opravené zdi, přesto sizanechala nádech historie. Mezi loupající se omítkouprobleskovaly kameny a ve štítu domu byly vidět i nosné trámybudovy, měla svoje kouzlo a zapadala tak nějak do okolní krajiny.Zatímco při pohledu na statek zase vystupovala z davu, vůbec senehodila k opravenému stavení.

Předníčást budovy byla už plná, v pravidelných řadách jako regimentvojáku zde byly naskládané balíky sena a slámy čekající nasvůj úděl.