KHAN A NETVOR

Panna a netvor

 Khan seděla v hale jedné z prázdných panských vilek. Erin byl bohaté vznešené město, sloužící i jako letovisko pro šlechtu a bohaté měšťany. Mnozí sem jezdili jen na část roku a přes zimu nechávali svá sídla opuštěná. A jedno takové si vyhlídla i Khan za své útočiště.
Teď seděla na schodech haly v dívčích šatech a hleděla na jednu z mnoha soch. Na umně zdobeném podstavci stálo sousoší panny a netvora vytesaná do jemných anatomických detailů. Panna byla líbezná a smyslná. Klečíce u jeho nohou, odevzdaně zranitelná. Netvor mohutný a ošklivě démonický, se tyčil nad kráskou až lhostejně.
Co z toho je ona? Je netvorem, černým Goblinem, nad svou obětí! Je dívkou u nohou svého hrůzného milence! Ale také otrokyní u nohou stínového pána města. Hraje tolik rolí. Ale kým je skutečně ona sama? Romantické sousoší z pohádky. Ale co romantického je tu pro ni ve skutečnosti? Je tu nějaká láska i pro ni? Utečence z cely smrti!
Z vnitřního pokoje se ozval tlumený výkřik.
"Konečně," povzdechla si. Její vězeň se konečně probudil. Zvedla se, ještě nejistá tím, co s ním udělá prošla za schody a odemkla jeden z malých pokojíků. Světlo dovnitř proudilo jen úzkým oknem se zdobenou mříží. Jediným vybavením byla jednoduchá postel, stolek s mísou a džbánem na vodu pro ranní hygienu.
Když vrzly dveře, vězeň se hrůzou zajíkl a přimáčkl více do rohu. Byla jím dívka, spíše ještě děcko, s vlasy ostříhanými po klučičím na tak krátko, jak to jen šlo. Stydlivě se snažila zakrýt svou nahotu, ačkoliv nebylo moc co.
Když spatřila podobně starou dívku, nechápavě zavrtěla hlavou.
"To ty jsi mne sem unesla?"
"Šůz!" vysvětlila. "Hlídá za dveřmi!".
"Kde mám šaty?" optala se.
"Přede mnou je nepotřebuješ. A nahá neutečeš. Zvykni si!"
"Musím se vrátit!" odporovala dívka. "Má matka je nemocná! Musím vydělat na léky!"
"Vím a zařídila jsem to! Má peníze na léky, ale ty zůstaneš tady!"
"Jak dlouho?" pochopila dívka svůj hořký úděl. Nevěstka. Dobrovolně či nedobrovolně, podsvětí morálka nezajímala. Zoufalstvím nad svým údělem se rozbrečela.
"Dokud budeš potřebovat peníze pro matku, zůstaneš!" odpověděla Khan.
Dívka poslušně přikývla.
"Jen mi prosím neubližujte!"
Khan se posadila na kraj postele. Nerozuměla citům. Ani těm svým, natož cizím.Pohladila ji nemotorně po hlavě ve snaze zklidnit ji.
Zraněná vystrašená dívka ji v zoufalství objala. Pevně se držela a plakala dál. Khan, vystrašená city ji také objala. Potřebovala nějak potlačit nával emocí, který zaplavoval najednou i ji.
"Budu ti vyprávět příběh," navrhla.