KHAN A NETVOR

Útěk do noci

Dveře se otevřely s lehkým zaskřípáním a vzniklý průvan rozhoupal zvonečky zavěšené u stropu.

„Pane," zašeptal naléhavě hlas.

Nebylo obvyklé, aby jej jeho informátoři budili uprostřed noci. Pokud tak činili, měli pro to vždy zvláštní důvod.

„Slyším," zívl a lenivě se převalil. Ve skutečnosti se při tom pohybu protáhl a připravil okamžitě jednat, pokud by bylo potřeba. Neobvyklá tíživá únava, již cítil za víčky, jej znejistěla. Prsty sevřel dýku skrytou pod polštářem.

„Náš muž od Khan byl shozen ze střechy. Je mrtvý."

Stankiewicz se ospale zvedl, nechaje zbraň pod polštářem. Rychlým krokem přešel ke stolu a natáhl na sebe kabátec. Víčka mu stále klesala ospalostí, když se otočil ke dveřím.

„Připravte mi loď!" rozkázal. Ve spěchu posbíral ze stolu zbytek svých věcí a sešel po schodech na nábřeží. Do ranního svítání chybělo ještě několik hodin. Probuzený lodník právě odvazoval člun bez insignií, když jeho pán usedl na polstrovanou sedačku. Nevydal žádný příkaz, neurčil cíl cesty. Jen poručil okamžitě vyrazit. A tak sluha hodil stočené lano na dno a bidlem odrazil člun od mola.