„ To nejde "
„ Určitě jde ..... Prostě ho tu nemůžu nechat vždyť umře tak jako já "
Málem se rozbrečela
Byla hrozně smutná
Nechtěla aby umřeli všichni
„ Dobře pokusím se "
Najednou se pro matku mihl záblesk naděje že zachrání alespoň své děti
„ Ale pokud to nevadí přespím zde a zítra ho tam vezmu ..... ale nic neslibuji "
Šla jsem do pokoje za Jiříčkem
Cupital po pokoji celý šťastný
Že se sestřička vrátila
Bohužel netušil že od zítřka už možná nikdy neuvidí maminku
Byl tak nevinný
Ale už jsme ho šly dát vykoupat a šly spát
_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"_"
Ráno jsme se vzbudili brzy ráno
Dali jsme si snídani a šly do zámku
Za zkoušku nic nedám
K zámku to normálně trvá půl hodiny
Ale bráška kterému je něco málo přes rok neumí chodit tak moc rychle jako já
Proto jsme dorazili kolem 8 hodiny ranní a vyrazili jsme v 6 hodin
Ale dorazili jsme k hradu
„ Oh slečno Veroniko koho to máte ?"
„ Je to můj bratr musím si ho nechat u sebe "
„ Vydržte dojdu to oznámit císaři "
Po chvíli se vrátil císař i Marie Kristýna
„ Zde není zvykem aby si služebné brali své děti na hrad ”
„ Nemáme kam jít moc vás prosím ”
Vypadalo to že chtěl zamítnout ale vložila se do toho Kristýna
Skoro brečela
Leskly se jí tam slzy
„ Otče prosím ”
„ Kristýno nauč se už prosím že si vše nevybrečíš ”
Vrhl se na ni císař
„ Ale dobrá tedy vezmeme vás a tomu chlapci dejte chůvu ”
_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_#_
Tak konec kapitoli
PS1: 250 slov
PS2: pohled Kristýny u Vanes090
ČTEŠ
Epidemie moru : chudý zachránce
Historical Fiction13ti letá Veronika žije v chudé rodině V roce 1715 v kterém se v Praze odehrává morová epidemie Na kterouž umře i Veroničin otec Veronika si slíbý že se stane zdravotnicí a pomůže lidem Proto Veronika musí začít pracovat aby uživila svou rodinu ...
