Amber byla bezproblémová dívka, která se o Vánocích rozhodla odhalit celé své rodině její již dávno zjištěnou orientaci. Byl na to nejlepší čas, protože už jí bylo sedmnáct let a Vánoce byly svátky plné lásky a radosti, takže tak nějak doufala, že jí všichni přijmou přeci jen o trochu lépe.
Nicméně byl teprve listopad a Amber ještě ani nedokončila nakupování dárků pro všechny blízké i vzdálené členy rodiny. Její mladší bratr měl velice rád rock, což nebylo zrovna to pravé ořechové pro jeho sestru, ale rozhodla se mu ukázat jednu výjimku, kterou si ráda poslechla i sama.
Vybírala v obchodě album AM a byla do toho tak moc zabraná, že se vylekala i obyčejného zaklepání na rameno. Svou bleskurychlou otočkou nechtěně shodila osobu za ní na tvrdou, dřevěnou zem.
"Panebože, moc se omlouvám, nechtěla jsem- omlouvám se," jemným a vyčítavým hlasem promlouvala na hnědovlásku, co stále koukala do země. Co když jí ublížila, pomyslela si a opatrně si klekla k dívce na zem.
"V pořádku?" ruku opatrně natáhla k jejímu obličeji a nejistě před ním zastavila. Nevěděla, jestli bylo správné se jí dotknout, ale ta neznámá holka prozatím neřekla ani slovo a Amber začínala být nervóznější každou vteřinou. Lehce tedy odhrnula hebké a dlouhé, kaštanové vlasy, aby se jí dokázala podívat do očí. Měla je zavřené. Pevně k sobě tiskla svá oční víčka a hluboce se nadechovala nosem.
"Ehm, bolí tě něco?" zkusila to znovu a už moc nevěděla, co by mohla udělat, když v tom si brunetka lehce odkašlala.
"Dobrý, dobrý, já jenom, mohla bys mi pomoct nahoru?" promluvila nejistě a potichu, v jejím hlase bylo slyšet malé vyděšené chvění. Zvedla k Amber pohled a otevřela oči. Amber ihned praštilo, že vypadaly jinak. Nic neříkala, protože byla trochu paralyzovaná a brunetka se s povzdechem pokoušela zvednout sama. Byla krásná, svítilo Amber v hlavě, ale musela se začít soustředit na realitu.
"Ty jsi... slepá?"
"A taky na holky."
Amber se uculila, i když to ta dívka nemohla vidět. Poté si vzpomněla na to, že by jí vlastně měla pomoct vstát. Oběma rukama jí chytla za boky, zprvu trochu nejistě, ale poté pevně, a opatrně jí pomohla se postavit na nohy. Brunetka jednou rukou muchlala v dlani její triko a druhou se držela Ambeřina ramene.
"Děkuju. Jmenuju se Ciara, mimochodem," usmála se trochu ta hnědovláska.
"Amber," vydechla až s nechtěnou dávkou úžasu.
YOU ARE READING
seeing blind [lgbt]
Short StoryAmber je člověk, který všechno vidí barevně. Proto pro ni není obtížné Ciaře popsat svět tak, aby ho sama dokázala vidět.
![seeing blind [lgbt]](https://img.wattpad.com/cover/168257561-64-k590333.jpg)