New life.

Nedorozumění.

Pokračovaní 3.dílu (škola)

Tak jsme pomalou chůzí šli domu nastoupili do výtahu a Matthew řekl: "Tak do jakého patra to bude?" A já odpověděla: "13-cté patro prosím" A on odpověděl: "Škoda" já 10-té" ale nevadí. Doprovodil mě až ke dveřím mého bytu. Tam jsme se zastavili, a obejmuli jsme se a rozloučili. Jen jsem mu zamávala do výtahu, chtěla jsem si vytáhnout klíče, ještě jsem je neměla, prohrabala jsem si celou tašku, ale nikde nebyli. Zazvonit jsem nemohla táta nebyl doma, pracoval. Dala jsem si je do batohu, když jsme šla domu s Matthewem. A pak mi to došlo. To obíjmaní, Matthew mi je musel vzít. Vůbec nevím proč, ale byla jsem na něho pěkně naštvaná. Tak krásně mi to vycházelo, a teď když příjdu pozdě na sraz, tak co si o mě budou myslet.... Achjooo... Rychle jsem zmáčkla tlačítko pro přivolání výtahu. Nastoupila jsem a zmáčkla jsme 10.patro. Bylo asi 14:40 a já už věděla, že ten sraz nestihnu. Vystoupila jsem, a hledala zvonek "Williamsovi" Zazvonila jsem a otevřel mi Matthew: "Kde mám klíče" řekla jsem s rozhořčeným tónem."Jaký klíče?" A najednou jsem viděla moje klíče položené na jeho botníku. On se podíval na místo kam se koukám, a v tu chvíli jsme se oba vrhli po těch klíči. Valeli jsme se po zemi a rvali se o klíče, po 10 minutách jsem je dostala zpátky do rukou a vytrhla jsem se z rvačky. Postavila jsem se ze země, a odkráčela z bytu. Jenže Matthew mě zastavil. A říka: "Počkej, vysvětlím ti to." a já jsem jen rychle řekla: "My si nemáme co vysvětlovat" a dala jsem mu facku. A rychlou chůzi po schodech nahoru pro věci. Nechtěla jsem mu dát facku, jenže vůbec ho neznám myslela jsem si, že jo ale me . A když mě skoro cizí člověk vezme klíče... už fakt nevíš co si máš myslet.  Bylo 15:09 když jsem vycházela ze dveří paneláku. A rychle jsem utíkala do parku. Tam na mě holky ještě čekali. Přišla jsem k nim,a rychle se začala omlouvat: "Čau holky, je mi šťastně líto, že jsem přišla pozdě... za to může Matthew." a Susan odpověděla: "Nevadí mi jsme taky přišli trochu pozdě, a proč Matthew?" A já jsem jim to tam začala všechno vyprávět co se stalo. Po 20 minutách vyprávění, první zareagovala Katrin: "Ale Matthew takovej není, já a Susan s ním chodíme už od šesté třídy do školy, (jo chodíme s nim od základky) a on je přesnej opak. Spíš ti vždycky se vším pomůže a tak. Myslím, že ti ty klíče někde jenom vypadli a on ti je chtěl zítra dát. Ale ta rvačka je nějaká divná..." a já jen odpověděla: "Hmm..." a Susan ještě dodala: "Jo a mimochodem Matthew po tobě jede."

A já hned řekla: "fakt!?" "Jo jde to na něm hodně poznat." řekla Katrine. "Tak to je super. Mě se taky líbí. Ale nechá mu to vyzrát nebudu se s ním bavit aspoň týden." navrhla jsem. A holky souhlasili.

Děkuju lidem, že si to čtete. Píšu to pro vás<3 Děkuji za jakoukoliv podporu.<3

A jinak pardon ha chyby.