Sirenas

2.

"Jako jeho?" Poukázal jsem na muže a hned odpověděl. "Jo vidím ho a vůbec se mi nelíbí, že s tebou takhle jedná." "To není možné, nemůže to být on." Řekl muž a nedokázal přijmout pravdu. Já sám jsem zatím pravdu nevěděl, nevěděl jsem o co tu jde. Lenny mě opět chytila za ruku a mnou zase projela energie. "Pojď musím ti něco ukázat." Táhla mě za ruku až na pláž, k tomu velkému kameni, kde sedávám. Měsíc opět zářil a moře dělal ještě krásnějším. "Jsme tu." Řekla Lenny a pokynula muži, aby něco ukázal. Nechápal jsem to. "Co tu děláme?" "Buď v klidu Sami, něco ti ukážeme." "To tedy rozhodně ne, nemůže to být on." "Ale je, tak koukej začít." Muž ke mě pohlédnul a zdál se být naštvaný. Muž začal říkat nějaká divná slova, vůbec mu nebylo rozumět. Najednou mraky zakryli měsíc, a i když ho zakryli, měsíc stále svítil jasně. Vlny moře se začali zvedat a já strachem udělal krok v zad. Měsíc i přes mraky začal svítit mnohem více. Do vln, které se zvedly bylo krásně vidět a já viděl každého tvora žijící v moři. Uviděl jsem mořské panny? Sám sebe jsem se musel zeptat, byl jsem tím uchvácen a zaskočen. Nevěřil jsem svým očím. Měsíc se začal zbarvovat do červené barvy a mořské panny začali panikařit, začali se kolem sebe motat a narážet do sebe, byli zmatené. Jedna z nich mě zahlédla. Měla blonďaté vlasy a zelené oči, které ji svítily. Doplula blíž a byla klidnější než ostatní. Najednou jsem slyšel zpěv, ten nejkrásnější zpěv. Měla nádherný hlas, když si toho všimla Lenny, okamžitě mě chytila za ruku a zasyčela na blonďatou pannu. "Jsou to sirény." Zmateně jsem se na ní podíval a ona se na mě usmívala. "I já jsem jedna z nich. Patříme mezi nejkrásnější stvoření v moři, tedy jen pro ty, kteří v nás věří. Dost lidí si myslí, že jsme jen bájné stvoření." Měsíc se zbarvil do barvy krve. Lenny mě více chytila a dívala se do moře. Najednou se ve vlně objevila loď. Myslel jsem, že se mi to jen zdá, ale z té lodi někdo začal střílet na sirény. Sirény začali umírat a padat na dno moře. Bylo mi jich líto a chtěl jsem se rozběhnout a zachránit je, ale Lenny mě zastavila. "Nemůžeš jim pomoct. Ne teď, nejsi připravený." "Tak to by stačilo." Když to muž dořekl, tak vše zmizelo. Byl jsem ze všeho zmatený. "Lenny prosím, řekni mi víc. Co se jim stalo? Co to bylo za loď?" Potřeboval jsem vědět víc. "Neboj, dozvíš se to vše." Šli jsme po pláži a mě to vrtalo hlavou. Najednou se Lenny posadila do písku, tak jsem si k ní přisedl. "Začalo to už dávno, je nás mnohem víc. Můžeme chodit po souši, ale náš život patří do moře. Všechny máme krásný hlas a jak už jsem řekla, jsme nejkrásnější bytosti. Dokážeme proniknout lidem do hlavy a vidět jeho myšlenky. Jsem si jistá, že ty nám můžeš pomoct. Musíš zachránit naší zemi a zároveň celé moře." "Proč já? Jak vám mohu pomoct?" "Cítím z tebe sílu, energii to vše, co nám chybí. Někdo s odvahou. Naše říše se nepohodla s určitými lidmi. S lidmi, kteří mají magii. Chtějí nás chtějízničit. Musíme ho zničit dřív, než se on pokusí zničit nás." Dořekla a začali jí padat slzy. "Byla jsem ještě malá, když se to všechno stalo. Má matka mě chtěla provdat za syna krále nestvůr. Matka s ním kdysi něco měla, než potkala otce. Otec s tím nesouhlasil, kvůli jejich společné minulosti. Král nestvůr se rozzuřil a našemu světu zaslíbil, že celou naší zemi zničí. Matka to nechtěla dopustit, spíš nechtěla, aby se něco stalo jí. Od té doby žiji jen s otcem a snažíme se chránit naší zemi. Spoustu sirén je v ohrožení. Král nestvůr má velkou moc a tím, že se k němu přidala i má matka se jeho moc zvýšila. Čekáme na den, kdy se pokusí zaútočit. To co jsi viděl, je jen krátká ukázka z budoucnosti. I ty máš obrovskou sílu, cítím to a jen ty nám můžeš pomoct." "Lenny já nevím, co na to říct. Chci vám pomoct, nedovolím nikomu, aby ti ublížil." "Jsi hodný Sami, ale bude těžké tě na něco takového připravit. Vím, že tu magii v sobě máš a že je silná, ale musíme ji nejprve najít." Usmála se na mě a já jsem se jí snažil úsměv opětovat. Je těžké se usmát, když jste se právě dozvěděli, že v sobě máte magii, a že máte zachranit celé moře včetně sirén. Lenny vypadala sklamaně, nejspíš mi pronikla do hlavy. "Lenny." mírně jsem si povzdechl. "Nemusíš to dělat Sami. Je to jen tvé rozhodnutí a já tě přesvědčovat nebudu." "Budu za tebe bojovat Lenny i za tvůj svět a za celé moře." Na slova 'miluji tě' bylo nejspíš ještě brzy a ani já sám jsem nevěděl, zda jí opravdu miluju. Lenny se na mě podívala a usmála se. Měl bych si kontrolovat myšlenky. Vydali jsme se společně domů, Lenny jsem doprovodil domů a rozloučil jsem se s ní. "Tak zítra ve škole?" "Jo, uvidíme se tam." "Jo a Lenny," "Jo?" "Pomůžu vám, nenechám vás v tom." Lenny se usmála a zavřela za sebou dveře. Když jsem došel domů, všichni už spali, takže jsem byl potichu. V kuchyni na stole ležel vzkaz. Ahoj Sami. V Lednici máš jídlo, tak si ho ohřej. Byli jsme s Julie unavené, tak už jsme šli spát. Dobrou noc, máma. Ohřál jsem si jídlo a najedl jsem se. V pokoji jsem se rozvalil na postel a přemýšlel jsem nad tím vším. Nad Lenny, nad mým novým životem. Všechno se změnilo a já nevím, zda k lepšímu, nebo horšímu. Ještě chvíli jsem brouzdal po netu, co nového. Po chvíli jsem usnul.
Ráno jsem si zase udělal hygienu a sešel jsem dolů na snídani. Matka uz seděla u stolu společně s Julii, tak jsem si přisedl. "Ahoj." "Ahoj, jak jsi se vyspal?" "Jo, fajn, usnul jsem rychle." Po snídani jsem šel do skoly.