Sirenas

1.

Seděl jsem na velkém kameni, který ležel na břehu moře. Měsíc ozařoval celé moře, světla byla už všude zhasnuta, takže nebýt měsíce, byla by všude tma. Všude bylo už ticho. Slyšel jsem jen hlasy v mé hlavě. Kroky, které kolem mě chodily a dotyky, co se mě dotýkaly. Zavřel jsem oči a nechal jsem se unášet myšlenkami někam hodně daleko. Přestěhovali jsme se sem včera a já pořádně nikoho neznám. Znám jen jednu postarší ženu z obchodu, u které jsem si kupoval jídlo. Zítra mi začíná škola a já se stále necítím na to, abych začal nový život.
Budík 7:20. Nesnáším zvuk té otravné věci, která mě donutí vstát. Nechápu, proč není škola třeba od 10:00. Vylezl jsem z postele a šel jsem si udělat hygienu. Podíval jsem se do zrcadla a opláchl jsem si obličej. Nevěřím tomu, že dnes mi oficiálně začíná nový život. Šel jsem zpátky do pokoje a oblékl jsem se. Na mobilu jsem viděl jednu zprávu a všiml jsem si, že je od mého, teď už bejvalého, kamaráda Mike. Ani jsem si to nepřečetl a šel jsem se dolů nasnídat. Dole už u stolu seděla má matka a má malá sestra Julie. Otec s námi nežije. Našel si novou přítelkyni, kterou já ani moje sestra nemáme rádi. Chovala se k nám povrchně. Já i Julie jsme ho ze života vymazali a odmítáme jaký koliv kontakt s ním. Vyšel jsem do školy, měl jsem to kousek, takže jsem nemusel čekat na autobus, nebo sedět v přecpaném autobuse.
Střední škola v Miami. Je to něco jiného než v New Yorku. Miami je takové klidnější město, aspoň mě to tak příjde. Když jsem vešel do třídy, nebylo to o moc jiné, než v předešlé škole. Jsou tady ty nafoukané dívky, které si o sobě myslí něco víc, než ve skutečnosti jsou. Jak jinak, že se motají kolem fotbalistů. Sedl jsem si do zadní lavice a ignoroval jsem pohledy holek, které mě propalovaly pohledem. Do třídy vešla krásná brunetka. Měla krásně vlnité vlasy, oříškové oči a ten nejkrásnější úsměv. Byla to v celku obyčejná dívka. Na sobě měla obyčejné džíny, tílko a přes sebe hozenou mikinu. Byla dokonalá, žádná ta nafoukaná holka, make up neměla a pleť měla bez chybnou. Přistoupila ke mě a vypadala dost nervózně. "Tady sedím já." Přisedla si ke mě a mě se rozbušilo srdce. Měla ten nejkrásnější hlas. "Jsem Sam." "Lenny." Nic víc neřekla a věnovala se svým věcem. Řekla to bez zájmu. Musím ji mít, chci jí. Vzbuzuje ve mě neuvěřitelné pocity. "Dobrý den žáci, jmenuji se pan Snow. Jsem tu nový a budu váš nový třídní učitel. Rád bych vám oznámil, že tu bude jistý pořádek, než na který jste byli zvyklí. Zároveň vám chci představit vašeho nového spolužáka Samuella Lea." Dořekl a všichni se na mě otočili. Lenny se ode mě odsunula a dívala se dál do svého bločku a něco si čmárala. "Notak to bychom měli. Teď si napíšeme test z látky, kterou jste probírali s minulým učitelem, abych věděl co všechno umíte." Do konce hodiny nepromluvila ani slovo. Škola uběhla celkem v klidu. Když zazvonilo na konec školy, Lenny odešla bez jakéhokoliv slova. Vydal jsem se ze třídy za ní, a když jsem jí uviděl, tak jsem jí doběhl."Hej. Ahoj, můžu tě doprovodit?" "Mmm, asi ne. Díky." Odešla. Vydal jsem se domů a cestou a v hlavě jsem měl jen ji. "Ahoj mami, čaau Julie." Rychle ke mě doběhla a skočila mi do náruče. Julii je 5 let. Má blonďaté, dlouhé vlasy a modré oči. "Ahoj Sami" došel jsem s ní až do kuchyně, kde jsem ji posadil na židli. Udělal jsem si pití a posadil jsem se ke stolu k Julii. Něco si malovala na papír a matka připravovala večeři. Vzal jsem do ruky mobil a projížděl jsem facebook. Nic nového. Mobil jsem dal do kapsy a odešel do pokoje. Pustil jsem si hudbu a lehl si na postel. Ani nevím jak, ale usnul jsem.
Bylo 6:00 hodin večer, když na mě volala máma ze zdola ať se jdu navečeřet. Sešel jsem dolů a posadil jsem se ke stolu. Julii zrovna vyprávěla jak se měla ve školce. Matka přisedla ke stolu a všichni jsme se pustili do jídla. "Jak bylo ve škole Sami?" "Jo, bylo to fajn. Seznámil jsem se s jednou dívkou a to je tak vše. Taky jsme psali test, ze kterého jsem dostal 2-." "Tak to je parádní." Po večeři šla Julii do koupelny a máma šla vybalovat poslední věci. Já jsem umyl nádobí, lepší, než se nudit v pokoji. Když jsem domyl nádobí, tak jsem šel také do sprchy a potom rovnou do pokoje. Pustil jsem si film a usnul.
Budík 7:20. Na ten zvuk si nikdy nezvyknu. Oblékl jsem se a šel jsem si udělat hygienu. Sešel jsem dolů a rychle do sebe něco naházel. "No dobré ráno, kam tak ženeš?" Zastavila mě matka a podívala se na mě tázavým pohledem. "Promiň, spěchám do školy, už teď nestíhám." mírně jsem se pousmál, ale bylo vidět, že mi to nevěří. Konec konců, měla pravdu. Stíhal jsem až moc dobře, nemohl jsem se dočkat, až zase uvidím Lenny. Do školy jsem se s ničím nezdržoval a šel jsem. Ve škole jsem se usadil tam, kde včera a vyhlížel jsem Lenny. Lenny přišla hned chvilku po mě. "Ahoj." Usmál jsem se na ní a ona mi úsměv opětovala. "Ahoj." Do třídy začali vcházet i ostatni spolužáci. Nafoukané holky tentokrát nepropalovali mě, ale Lenny. Doslova jí zabíjely pohledem. Se zvoněním přišel i učitel. Pan Snow, musim říct, že z něho šel opravdu respekt. Byl se vším vyrovnaný a klidný. Byl na vše připraven. "Dobrý den žáci. Dnes začneme probírat novou látku, vzhledem k tomu, že tu předešlou umíte průměrně na 3." Dořekl a začal vysvětlovat novou latku. Po škole jsem šel za Lenny, která se tentokrát nechala doprovodit až domu. Cestou jsme si povídali a poznávali jsme se. "Tak ahoj, zase zítra." "Jo, ahoj." Zavřela za sebou dveře a já jsem s úsměvem na tváři odešel domů. Cestou jsem zjistil, že od sebe bydlíme docela kousek. Přišel jsem domů a batoh zahodik někam do rohu pokoje. Máma byla ještě v práci a Julii ve školce. Šel jsem do kuchyně a otevřel lednici. Našel jsem jogurt, atak jsem si ho dal. Šel jsem k počítači a projížděl co je nového ve světě. Zjistil jsem že vlastně vůbec nic. Vše při starém. Oblékl jsem se a šel jsem na pláž. Procházel jsem se po okraji pláže a přemýšlel. Posadil jsem se na kámen a díval jsem se na moře. Slunce už zapadalo a vypadalo to opravdu krásně.
Byla už celkem tma, když jsem šel domů. Sundal jsem si bundu a šel do kuchyně. "Ahoj Sami, kde jsi byl?" "Byl jsem se projít na Pláži, kde je Julie?" "Šla do pokoje, už je po jídle. Ptala se na tebe." "Zajdu za ní." Když jsem se nejedl, zaklepal jsem u Juliininych dveří. "Dále." Řekla a ja vstoupil. "Samii. Kde jsi byl?" "Ahoj Jul, byl jsem se projít." "Vezmeš mě příště s sebou?" Dívala se na mě psím obličejem a ja nemohl odolat. "Někdy určitě ano a ted mazej do postele." Přikryl jsem jí peřinou a políbil na čelo. Usmála se a zachumlala se do peřiny. Zhasl jsem světlo a popřál na dobrou noc. Šel jsem rovnou do pokoje a lehl si na postel. Byl jsem unavený, atak jsem rychle usnul.
Další den ráno jsem nějak nespěchal. Ano, těšil jsem se za Lenny, ale nespěchal jsem. "Dnes už vše stíháš?" Matka se na me podívala a já na ní uviděl ten ironický, ale zároveň milý úsměv. "Jo, dnes není kam spěchat." Jen se usmála a pokračovala ve snídani. Cestou do školy jsem se usmíval a myslel na Lenny až jí budu moc zase doprovodit domů a trávit s ní nějaký čas.
Začalo zvonit a Lenny stále nikde. Do konce školy nepřišla, přišlo mi to divné. Včera vypadala, že je v pohodě. Doma jsem nad tím nějako nepřemýšlel a trávil čas s Julie. Šli jsme na pláž, kde jsme stavěli hrady z písku a házeli si míčem. A když už byla Julie unavená, šli jsme domů. Doma jsme si pustili nějaký film, dokud Julie neusla. Poté jsem ji odnesl do pokoje a sám jsem si šel lehnout.
Slyšel jsem, jak někdo volá o pomoc. Byl to dívčí hlas. Běžel jsem co mi nohy stačili a když jsem si blížil k místu, zjistil jsem, že to je Lennin hlas. Lenny volala o pomoc. Byla celá bledá a po celém těle měla škrábance. Byla bezmocná.
Probudil jsem se s vyděšením na tváři. Měl jsem o Lenny strašný strach, ale nijak jsem to neřešil. Ani tenhle den nebyla Lenny ve škole. Takhle to šlo asi týden a já začínal mít ze všeho divný pocit. Bál jsem se o ní den ode dne víc. Stále se mi zdály ty ošklivé sny, kde volá o pomoc. Nevěděl jsem, co mám dělat. Šel jsem do školy a nic nevnímal, přemýšlel jsem nad tím, co se jen mohlo stát. Vešel jsem do třídy a uviděl jsem Lenny. Na tváři jsem měl překvapený a zároveň šťastný pohled. Byl jsem rád, že je v pořádku. "A-ahoj Lenny." "Ahoj." Mile se usmála a já jsem si přisedl. Celou dobu si mě nevšímala a čmárala si do svého bločku. Po škole vyšla ze třídy a já už ji nestihl. Cestou domů, jsem se procházel a uviděl jsen Lenny, jak si povídá s nějakým mužem. Muž na ní řval a Lenny skoro plakala. Přiběhl jsem tam a pustil jsem se do něho. "Hej! Necháš jí být?! Co ti tak hrozného udělala, že tady po ní tak řveš?!" Oba se na mě nevěřícně dívali a já je nechápavým pohledem pozoroval. Nakednou mě Lenny chytila za ruku a mnou projela jakási energie. Něco co jsem nikdy v životě necítil. Nedokázal jsem ten pocit popsat. Lenny mě pustila a začala mít divné otázky jako typu. "Ty ho vidíš?"