Poslední dopis

Jednoduchá slova

~ Položila jsem na stůl obálku s dopisem, na kterou ihned po tom usedl překrásný motýl.

Moje tělo bez života si velmi pomalu lehlo na postel, jako kdyby si lehalo na ostnatý drát.
Cítila jsem, jak mnou probíhá mráz... Mrzla jsem.

Cítila jsem, jako by mé tělo se pomalu uchylovalo k zimnímu spánku.
Myslela jsem, že vše bude probíhat rychle, ale místo toho jsem vše viděla jak ve starém, zpomaleném a černo bílém filmu.
Srdce pomalu tlouklo, celý můj pokoj, který se jevil ještě před chvílí barevně se zahalil do tmavých barev, oči byli natolik unavené, že jsem neměla jediný důvod, proč jim neumožnit jít spát ~ zavřela jsem je.

Skrze mé zavřené oči se prodrala jedna velká slza.
Co bude teď?
Děsila jsem se představy, kdy nebudu schopna se jakkoliv pohnout a moct utéct svému konečnému osudu. ~ Ale když to již nastalo, tak se ani přinejmenším nesnažím jakkoliv utéct.

Smířená se svým osudem jsem dosáhla toho, čeho jsem se snažila dosáhnout celý svůj život.

Dosáhla jsem klidu v duši.
Mé srdce, jako kdyby se změnilo v květiny, které zrovna vykvetly. V tu chvíli mi bylo nádherné teplo.
Ve stejnou chvíli jsem usnula.

Nebyl to zimní spánek. ~ Byla to smrt.

***,,Je mi teď velice těžké shrnout všechna slova, která bych vám nyní chtěla napsat.

Nemám tolik času, abych za každým přišla ho obejmout a říct, že mi bude chybět.

Jsem ráda, že všechny špatné chvíle, které občas nastaly si nepamatuji a o to více jsem ráda, že všechno to dobro mám vypálené ve svém srdci.

Každý den čekat, zda přežiji nebo odejdu bylo úmorné a tak doufám, že toto je již opravdový konec, který doufám, že si zasloužím.

Nepíšu vám o strašném konci, který má na starost odtrhnout člověka od života.
~ Píšu vám tady o vysvobození z každodenního utrpení.

Hlavně žádný pláč.
Protože já se teď usmívám."