Stála jsem přede dveřmi pokoje mého bratra, který pořád ještě spal. Bože, jak to zvládá? To já jsem dneska nemohla ani dospat. Vždyť se dneska jede na Příčnou ulici. Jestli vstane pozdě, jak to má ve zvyku, tak ho asi přerazím.
Opatrně jsem zaklepala na dveře a otevřela, nechtěla jsem ho vzbudit, kdyby spal. Dostala jsem totiž nápad. Vešla jsem dovnitř a pohled mi ihned padl na změť peřin, polštářů a končetin uprostřed postele. No jistě, samozřejmě, že spí. Sama pro sebe jsem se ušklíbla a vyšla ven. Tohle bude ještě zábava.
"Kráturo", zavolala jsem tiše. Okamžitě se mi zhmotnil přímo před nosem. Jak já tohle nesnáším. "Co si paní přeje?", zeptal se svým uctivým hlasem. "Sežeň někde kýbl a napusť do něj studenou vodu, prosím. Pak mi ho sem přines." Skřítek přikývl a zmizel. O půl minuty později už byl zpátky a svíral v ruce kbelík plný vody.
Převzala jsem ho a začala se potichu plížit k posteli uprostřed pokoje. Snažila jsem se nevydat ani nejmenší šramot, i když to bylo zbytečné. Moje dvojče by nevzbudil ani výbuch mudlovské atomové bomby. Přišlo mi to totiž účelné. Když jsem stála nad postelí, ještě jednou jsem si prohlédla původní rozpoložení a odhrnula deku v místě, kde by měl být obličej.
Taky že tam byl. Dlouhé černé vlasy a přiblblý úsměv na tváři. Jo, to je celý Sirius. Usmála jsem se. Tak jo, jde se na to, tři...dva...jedna...Šplouch!
"Aaaaaaaaaaa", zaječel na celý barák můj bráška. "Né já nechci spát s jednorožcem!", hulákal a já dostala záchvat smíchu. Jenže to jsem asi neměla dělat. Otočil se na mě, asi proto, že si mě konečně všimnul, a pro změnu zařval "Cassiopeo!!!" Ten kluk si někdy musí zničit hlasivky, to jinak není možný. "No počkej, to si vypiješ!" "Ne díky, je toho hodně", ušklíbla jsem se.
Sirius zavrčel a vrhl se na mě. Bohužel tak nějak zapomněl, že je pořád ještě zamotaný v peřinách, takže místo toho, aby na mě skočil, tak se na mě zřítil. "Siriusi!", ječela jsem teď zase já. "Co to vyvádíš?" Sirius se převalil, aby se uvolnil, což byl vzhledem k objemu peřin v naší valné hromadě dost obdivuhodný výkon, ale bohužel se mu při tom podařilo spíš se do nich víc zamotat a ještě k tomu do nich zamotal i mě, takže když jsem se pokusila postavit, sletěla jsem a přerazila se o Siriusův stoleček, co stál v koutě.
Aby nebylo těch pohrom málo, přiběhl můj mladší bratr Regulus a začal křičet: "Mamí, Sirius a Cassiopea pořádají valnou hromaduuu, můžu se přidaaaat?" "A kruci," vyhrkli jsme se Siriusem naráz a začali se úporně vymotávat z peřin. A stihli jsme to jen tak tak. "Siriusi, Cassiopeo, co to tam děláte?", ozval se zespoda hlas naší matky. "Nic mami," zavolal Sirius nazpět. "Už jdeme na snídani," přidala jsem se. "To doufám," ozvala se naše matka. "Dnes se jde do Příčné ulice, tak pohněte, ať tam nejsou moc velké fronty všech těch mudlů, co si říkají kouzelníci," odfrkla si.
Hodila jsem peřinu na postel a usmála se na Siriuse. "Tak jdeme?", zeptala jsem se. "Že váháš."
ČTEŠ
Láska a štěstí
Fanfiction"Počkej, to mi přece nemůžeš udělat," hulákal nějaký mladík na hnědovlasou dívku stojící asi dva metry od něj. "Ale můžu, Siriusi." Cover by me
