16.

1.8K 70 1
                                    

Ráno se Hermiona probudila v salonku, s hlavou položenou na stole. Vzbudila ji Narcissa.
„No to snad ne! Učesaný to není, namalovaný to není, oblečený to není a ono si to tu klidně chrápe!“ spínala komicky ruce. Rychle ji vytáhla na nohy a poslala ji do pokoje za Ginny.
Potom se obrátila na Draca.
„A ty taky, člověče! Dneska se ženíš, víš o tom vůbec?“
Když ho konečně dostrkala až do jeho pokoje, donesla mu oblek a boty.
„Umyj se, obleč se, obuj se, sedni a čekej!“
Ten den se vůbec jinak celkem upjatá lady Malfoyová vykašlala na konvence a etiketu a stala se z ní rázná velitelka.
Opustila svého syna a šla zkontrolovat nevěstu. Ta mezitím byla vykoupaná a Ginny ji právě česala. Rozhodly se jen rozčesat její kudrny, trošku je vyrovnat a nechat je tak.
Cissa trošku pomohla s česáním i líčením, byla ale značně netrpělivá a když prohlásila že Ginny drží řasenku "jako prase kost," obě dvě dívky vykulily oči a Hermiona podotkla:
„Ehm... Cisso, je ti dobře? Ještě nikdy jsem tě takhle neviděla.“
Narcissa se usmála.
„Žení se mi jediný syn, to víš, jsem nervózní.“
Znovu se podívala, jak Ginny nevěstu líčí a rázně prohlásila:
„Ale tu řasenku mi vážně dej."
Nějak s ní zbytek příprav přežily a byl pomalu čas vyjít.
Narcissa ještě Hermioně podala kytici bílých tulipánů prokládaných drobnými křišťálovými srdíčky a zamířily ke vstupu do zahrady. Hermionin otec už tam čekal, připraven dceru odvést k ženichovi.
Tři... Dva... Jedna...
Velké dvoukřídlé dveře se otevřely a Hermiona uviděla zahradu.
Ulička vyložená kobercem, tam vepředu oddávajíc, Draco a svědci, po stranách hosté, tulipány...
Spousty bílých tulipánů. Ozdobné brány, složené ze samých bílých tulipánů, proložených křišťálovými srdíčky.
Všichni také drželi jeden bílý tulipán v ruce. Kde nebyly tulipány, byly bílé mašle a koberec v uličce byl posypán bílými okvětními plátky růže.
„Můžeme?“ zeptal se její otec.
Jen kývla, zavěsila se do něj a vykročili.
Když dospěli ke konci, naposledy ji políbil a její ruku vložil do ženichovy.
„Milí snoubenci, vážení svatební hosté,“ promluvil oddávající „sešli jsme se dnes, abychom spojili Draca Luciuse Malfoye a Hermionu Jean Grangerovou ve svazek manželský.
Jestli někdo zná důvod, proč by toto manželství nemělo být uzavřeno, ať promluví teď nebo ať mlčí navždy.“
Nikdo nic neřekl.
„Výborně. Dobrovolně jste se rozhodli  vydat se na společnou cestu životem a snášet spolu vše, co vám tento život přinese. Proto vás nabádám, pečujte jeden o druhého a buďte si věrní až do smrti.
Nyní přejdeme ke slibům.
Táži se vás, Hermiono Jean Grangerová, berete se zde přítomného Draca Luciuse Malfoye, a slibujete mu věrnost a lásku v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?“
Hermiona se usmála, pohlédla na Draca a řekla:
„Ano.“
„Táži se vás, Draco Luciusi Malfoyi, berete si zde přítomnou Hermionu Jean Grangerovou, a slibujete jí věrnost a lásku v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, v bohatství i v chudobě, dokud vás smrt nerozdělí?“
Draco jemně stiskl Hermioně ruku, podíval se na ni a řekl:
„Ano.“
„Nyní si vyměňte prstýnky jako symbol vaší vzájemné lásky.“
Ginny podala Hermioně prstýnek pro Draca a ta mu jej jemně nasadila.
Stejně tak dracův svědek Blaise mu podal hermionin prstýnek a on jí ho nasadil.
„Prohlašuji vaše manželství za právoplatně uzavřené. Můžete políbit nevěstu.“
Po svatebním polibku a ohromném potlesku se všichni svatebčané přesunuli do renesanční jídelny.
Hermiona ani moc nevnímala, co jedli, co ji ale zaujalo, byl dort.
Obrovský, šestipatrový bílý dort zdobený cukrovými malými tulipány upoutal okamžitě její pozornost.
„Mám neodbytný pocit, že se tvá matka zbláznila.“ zašeptala směrem k Dracovi.
„Nejsi sama.“ odpověděl, oči upřené kamsi k vysokému stropu.
Poletovaly tam snad stovky bílých holubic.
„U Merlina...“
Po hostině se přesunuli do plesového sálu. První tanec patřil ženichovi a nevěstě a pak už tančili skoro všichni. Za chvíli tančil Draco s Ginny, Hermiona s Blaisem, její otec s Cissou a její matka s oddávajícím.
Když se společnost rozpustila, byla už pozdní noc.
Hermiona s Dracem se společně odebrali do "svatebního apartmá," jak Cissa nazvala pokoj, který jim nachystala.
Otevřeli dveře a přivítalo je světlo spousty svíček. Postel byla posypaná plátky růže a vzduch voněl jakousi sladkou vůní.
Hermiona se usmála a vytáhla si z vlasů tiáru.
Draco k ní popošel.
„Tak co, paní Malfoyová? Jak se cítíte?“
„Skvěle, mám pocit, že už se nemusím vůbec ničeho bát...“
„A co když se musíš bát mě?“
Ušklíbla se.
„Tebe? Co ty bys mi mohl udělat?“ a laškovně na něj mrkla.
„Něco co se ti bude líbit.“ odpověděl Draco a zapečetil dveře.

Tak už jen epilog.

Impossible  [Dramione]Where stories live. Discover now