Impossible [Dramione]

2.

Probudil ji křik. Posadila se na posteli a vyhlédla z okna.
Venku byla tma a foukal silný vítr, narážel do stěn sídla a způsoboval meluzínu.
To, co slyšela z patra pod sebou, ale jistě nebyla meluzína. Byl to bolestný ženský křik, který mohlo způsobit jen surové ubližování.
Když neustával, vstala, tiše pootevřela dveře a přeběhla patro. Zlehka zaklepala na dveře na úplném konci chodby.
Otevřely se téměř okamžitě a to spolu s jeho jasnýma očima napovědělo Hermioně, že ani Draco nespal.
Beze slova ustoupil a nechal ji vejít. Zavřel za ní a pokynul jí k sedačce. Očividně čekal, že přijde.
„Co se to proboha děje?“ zašeptala.
Posadil se na druhý konec sedačky a svěsil ramena.
„Pán zla. Vyslíchá všechny v sídle kvůli útěku Pottera a vás ostatních.“
„A jaktože tebe...“
„Já už to mám za sebou.“
Hermioně připadalo, že místnost ještě víc potemněla.
„A...“
Zavrtěl hlavou.
„Nic ze mě nedostal. Řekl jsem mu to, co ostatní. O tom, že jsi tady, se nic nedozvěděl.“
„A kdo to...“
„Bella.“
V tu chvíli se v jejím hrudníku jakoby rozlilo něco horkého. S kamennou tváří si stiskla předloktí s ještě čerstvými ranami. Už jí nebylo týrané líto.
„Co ti odpoledne provedla? Víš... že jsi tolik křičela.“
Šlehla po ním pohledem.
„Tetička se nepochlubila? Nějaký ten cruciatus a ještě mi připomněla, kde je moje místo.“
Vyhrnula si rukáv. Na bílé pokožce se skvěl rudý nápis.
Mudblood (mudlovská šmejdka).
Polkl a sklopil oči.
„Víš co? Já zase půjdu!“
Hermiona vstala a vydala se ke dveřím. Ruku měla na klice, když ji Draco strhl zpátky.
„Zbláznila ses? Copak to neslyšíš?“
Prvně nevěděla, co tím myslí, pak se ale ozvalo zakašlání. Někdo stoupal po schodech. Hermiona pocítila nával adrenalinu.
Vzdálila se ode dveří a nervózně si skousla ret. Teprve teď jí to došlo v plné míře - je hledaná mudlovka v sídle plném smrtijedů.
Ozvalo se zaklepání.
„Draco?“
Narcissa Malfoyová.
„Okamžik, matko! Pod postel, dělej!“ dodal už šeptem.
Do Hermiony se vrátil život. Lehla si na zem a ve vteřině zmizela pod postelí.
„Dále!“
Dveře se otevřely a vešla Cissy. Působila dost roztěkaně.
„Draco. Jsi v pořádku?“
„Ano, a ostatní?“
„Taky. Pán zla už se přemístil pryč, akorát si postěžoval, jak jsme neschopní, když tu neudržíme tři puberťáky.“
Její pohled zabrousil k posteli. Draco, celý nesvůj, jen přešlápl a Hermiona ani nedýchala. Zdálo se mu to, nebo se matka pobaveně ušklíbla?
„Dobrou noc. A Draco...“
Zkontrolovala chodbu.
„Podlaha je studená, ať slečna Grangerová nenastydne.“ dodala tišším hlasem, spiklenecky na něj mrkla a odešla.