nenávist vede k lásce?✔

21.

Když jsme přišli k nim, tak do chodby vešla jeho naštvaná mamka. ,,co jsi sakra dělal?" spustila bez pozdravu. Pustila jsem Willovu ruku a dívala se na ni. ,,jsem v pořádku, díky za optání" ironicky se usmál. ,,jak si to jako představuješ? Platilo se to a ty tam vydržíš dva dny?" rozhodila rukama. Přešla jsem k ní a dala ji ruku na rameno. ,,nechte ho být... Už s tím nic nezmůžete" pousmála jsem se na ní. Ona si povzdechla a pokynula, abychom šli do obýváku, kde jsme si sedli. ,,tak co se stalo? A pravdu!" zvýraznila. ,,fajn. Jelikož tam byl tým, který s námi prohrál, tam měli potřebu rýpat. Nějak jsem neřešil, když nadával týmu, protože jsme si z toho dělali srandu, ale jak se jeden z nich začal navážet do mého vztahu se Sam, tak už jsem to nevydržel" pokrčil rameny. Podívala jsem se na něj. ,,a jak o tom věděl?" otočila jsem hlavu zpátky na jeho mamku. Měla založené ruce na hrudi a mračila se. ,,protože mě tam znaj" naklonil hlavu na stranu a objal mě kolem pasu. ,,ať se to už víckrát nestane" odešla z obýváku. ,,to šlo dobře" opřel se Will o sedačku. ,,proč jsi mi to neřekl rovnou?" sedla jsem si do tureckého sedu a otočila se na něj. ,,protože by jsi začala s tím, že jsem to neměl dělat, že tohle za to nestojí a podobně" zaklonil hlavu a zavřel oči. Musela jsem mu dát za pravdu. Tohle jsem mu chtěla říct. ,,fajn, dostal jsi mě, ale měl jsi mi to říct" stála jsem si za svým. Will nakrčil nos a podíval se na mě. Protočila jsem očima a opřela se o něj. ,,dostal tvůj táta tu práci?" zeptal se po chvíli ticha. ,,nevím" zašeptala jsem. Věděla jsem, kam tím míří. ,,a když by ji dostal... Jak by ses rozhodla?" měla jsem pravdu. ,,Wille ono to není tak lehké. Nechci ztratit tebe ani tátu" dala jsem si obličej do dlaní. ,,já vím, ale... Stejně si budeš muset vybrat" vzal mě za ruce. Zvedla jsem k němu pohled a podívala se mu do očí. Měl ztrápený výraz. ,,prvně počkám na to, jestli táta tu práci vůbec dostane... Nechci nad tím tolik přemýšlet" opřela jsem si čelo o jeho hruď. Will mi omotal ruce kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Sedla jsem si na něj obkročmo. Ruce jsem si dala na jeho boky a povzdechla si. Když bych se přestěhovala s tátou, tak se s Willem uvidím úplně minimálně. Teď jsem si zvykla s ním být skoro každý den. Ale zase táta tu pro mě byl vždy. Táta je můj táta a Will můj přítel. Dohromady to vypadá krásně, ale zvlášť ne... Chtěla bych mít u sebe oba, ale vím, že by to nešlo, když bych se přestěhovala. Will by tu měl zůstat. Má tu malou sestru, mamku a má po otci převzít firmu, což je důležité. Zatímco mě tu drží jen Will a Kim...

Táta mi poslal zprávu, že už ví, jak dopadl. ,,Wille dělej" zakřičela jsem na něj z chodby, když mu to dlouho trvalo. Ještě šel do sprchy. Je horší jak ženská! ,,uklidni se, už jsem" protočil očima a přišel do chodby. ,,omlouvám se, jsem nervózní" prohrábla jsem si vlasy. ,,Sam" políbil mě na čelo. ,,jsem v tom s tebou, dobře?" vzal mě za tváře a zvedl mi hlavu tak, abych se mu koukala do očí. ,,fajn. Můžeme už jet?" Will se zašklebil a kývl. Chtěla jsem jít ven, ale Will si mě stáhl zpátky za ruku a políbil mě. Odtáhla jsem se od něj a naklonila hlavu na stranu. ,,co tak koukáš. Dva dny jsem tě neviděl" zasmál se. Zvedla jsem se na špičky a znovu ho políbila.

Došli jsme k nám a rovnou si sedli do kuchyně. ,,dáte si kávu nebo čaj?" zeptal se nás táta. Oba jsme zavrtěli hlavou. ,,tati můžeš to už vyklopit?" podívala jsem se na něj. Will mě pod stolem vzal za ruku a stiskl mi ji. Tohle teď potřebuju. Oporu. ,,tak jo. Volali mi a mám dobrou zprávu" sedl si naproti nám ke stolu. ,,nevzali tě?" vyhrkla jsem. Táta se zamračil. ,,právě že vzali" nadechla jsem se a podívala se na Willa. Byl stejně zaskočen jako já. ,,tak jo a ta dobrá zpráva?" podívala jsem se zpátky na tátu. Začal se smát, ale ani mně, ani Willovi do smíchu nebylo. ,,teď vážně Sam... Budeš se muset rozhodnout" oba se na mě podívali. ,,kolik na to mám času?" skousla jsem si spodní ret. ,,co nejdřív... Nezapomeň, že budu respektovat každé tvé rozhodnutí" dal si ruku na tu mou. Přikývla jsem a naznačila tátovi, aby odešel. Pochopil to, zvedl se a odešel pryč. Otočila jsem se k Willovi a vzala ho za ruce. ,,nechci o tebe přijít" zašeptal a sklonil hlavu. ,,já o tebe taky ne" zvedla jsem mu hlavu a odhrnula mu vlasy z obličeje. Will pustil moji ruku, vzal mě za krk a políbil mě. ,,budeš se muset rozhodnout" opřel si čelo o to mé. ,,já vím" zavřela jsem oči a snažila se udržet slzy. Will mě znovu lehce políbil. Nečekala jsem to, takže jsem sebou cukla. Je to tady. Nejtěžší rozhodnutí, co jsem kdy měla. Není správná možnost. Ať se rozhodnu jakkoliv, tak ztratím jednoho z nich.

,,tati?" přišla jsem do obýváku. Byla noc, Will už spal a táta si prohlížel rodinné alba. Nejčastěji jsem tam byla já a on. Nenašla bych jedinou fotku, kde jsem s matkou. Vždycky mi říkala, že jsem ji zkazila život. ,,ty nespíš?" odložil album. Sedla jsem si vedle něj. ,,ne. Musím na to furt myslet" sklonila jsem hlavu a hrála si se svými prsty. ,,Sam. Chápu, že je to těžké rozhodnutí, ale chci, aby jsi byla šťastná. Budu chápat, když tu budeš chtít zůstat s Willem. Miluje tě a ty jeho taky" dal mi ruku na rameno a stiskl mi ho. ,,nechci tě jen tak opustit" podívala jsem se na něj. On se zasmál a zakroutil hlavou. ,,zvládnu se o sebe postarat, stejně tak jako ty. Oba to dáme, uvidíš" usmál se na mě. ,,díky" zvedla jsem se a šla zpátky do pokoje. Lehla jsem si k Willovi a políbila ho na tvář. Zamručel a otevřel oči. ,,nech mě spát" zívl si. ,,už jsem se rozhodla" zašeptala jsem. Will ožil a zvedl se do sedu. ,,a?" otočil se na mě. Taky jsem si sedla a podívala se mu do očí. ,,zůstanu" Will se rozzářil a objal mě.

Další den jsme nešli do školy a já si začala vybírat byt. Táta se měl stěhovat hned o víkendu, aby nastoupil co nejdřív, takže jsem neměla moc času. Ten den jsem se ještě s Willem šla podívat na pár bytů. Každý se nás ptal, jestli tam budeme bydlet spolu. Byla by to hezká představa, ale ani jeden z nás na to nebyl připravený. Možná časem.