Zapadákov

2.

Jemma s trhnutím otevřela oči. Byl to jen sen. Seděla v kavárně a před sebou měla na stolku šálek vychladlé kávy, ze kterého podle všeho ani neusrkla. Vybavilo se jí, jak v nápoji kroužila lžičkou a pozorovala přitom sošku anděla na poličce, když jí přemohla silná únava, nejspíše z dlouhého řízení. Nepamatovala si však okamžik, kdy přesně usnula, ten sen byl tak živý, že si doopravdy myslela, že v tom autě umře.

Pohledem hledala hodiny, a když žádné nenašla, vytáhla z kapsy telefon a podívala se na něj. Spala zhruba tři čtvrtě hodiny, tak akorát dlouhá doba na to, aby se zotavila a znovu vyrazila. Na moment se zaposlouchala do chrastění nádobí a tichých tlumených hlasů. Šlo o zapadlou, nepříliš slibně působící kavárnu, ale přesto měla decentní počet návštěvníků. Postarší dáma s hustými kadeřemi na hlavě si u pokladny objednávala ovocné dortíky. Jejich vůně Jemmu zašimrala v nose.

Pootočila se směrem k velkému obdélníkovému oknu a odsunula šálek kávy stranou. Oddychla si úlevou, když spatřila svůj vůz na místě, kde ho zaparkovala. Ovšem, nebylo pravděpodobné, že by tam nebylo, ale přesto z Jemmy opadla tíseň. Už se sbírala k odchodu, jenomže ji zarazil zaměstnanec kavárny. Ve tváři mu hrál tázavý úsměv a v nazelenalých očích mu svítily jiskřičky. Musel kolem spící Jemmy několikrát projít, divila se, že ji neprobudil. Usoudila, že chce zaplatit za to kafe, málem by zapomněla.

"Ach, promiňte, jasně. Jen si vezmu peněženku a..." Zarazila se. Snažila se vedle sebe nahmatat kabelku, kterou si určitě brala s sebou, ale nahmatala jen kožený povrch sedačky. To snad ne, polila ji čirá panika.

 "Já... určitě jsem tu kabelku měla tady! Měla jsem v ní peníze, doklady,  všechno!" Zvolala zvýšeným hlasem, skoro až plačtivě. Několik zvědavců pootočilo hlavy, ale vzápětí je Jemma přestala zajímat.

"Jen klid, slečno. Tu kabelku mám já."

"Vy?" Podivila se Jemma.

"Ano, viděl jsem, že jste usnula, tak jsem ji vzal k sobě, aby vám ji někdo nevzal. Už tu bylo pár případů, kdy se lidem něco ztratilo a vždy z toho bylo hrozné drama. Najdou se tu pobudové, co neustále koukají po něčem, co by štípli. Takových je tu ve městě celá kopa, proto je lepší si dávat pozor." Mladík se usmál, prohrábl si lesklé kaštanové vlasy a vtiskl Jemmě do ruky účet.

Jemma na chvíli ztratila slova. Bylo to na ni až moc překvapení v jednom dni. "Děkuju vám. Nevím, co bych dělala, kdyby mi ji někdo fakt vzal."

"Byl by to pořádný průšvih." Řekl mladík, došel pro Jemminu kabelku a podal jí ji. "Poprosím vás tedy o 30 korun. Za to kafe, které stejně vyliju do dřezu. Vypadala jste dost vyčerpaně, jak jste tam tak seděla a hleděla před sebe jako ve snu. Teda né, že by mi do toho něco bylo nebo tak."

Jemma si nejprve zkontrolovala, že v kabelce nic nechybí, načež mladíkovi podala drobné a zakroutila hlavou. "V pořádku. A ano, byl to celkem dlouhý den. Tedy spíše pořád ještě je."

"To červené auto na parkovišti je vaše? Vy asi nebudete zdejší, co? Ještě nikdy jsem tu někoho jako vy neviděl. Mimochodem jsem Marcus." Mladík se zdál v dobré náladě, měl chuť si povídat a působil jako ten typ, co by mohl dělat detektiva nebo novináře. Kromě něj se o chod kavárny starali další dva zaměstnanci, kteří vše stíhali, díky čemuž Marcus pravděpodobně usoudil, že si může dát přestávku.

"Ano, je to moje auto a ne, nejsem zdejší. Pocházím ze Silver Townu, stěhuju se do Nettle Valley a sem jsem zaskočila, jen abych si trošku odpočinula a nabrala síly. Čeká mě ještě polovina cesty. O většinu nábytku se už postarali stěhováci, takže s sebou vezu jen ten zbytek, o který jsem se chtěla postarat sama.  Těší mě, Marcusi, já jsem Jemma. A co myslíš tím někoho jako jsem já?"

"Jemma. To je neobvyklé jméno." Marcus najednou nějak pobledl, jakoby spatřil přízrak. "No, myslím tím někoho, kdo vypadá tak elegantně a má kolem sebe takovou tu, no víš, ambiciozní auru. Připadáš mi jako někdo, kdo je neustále ponořený v myšlenkách a za něčím se honí. Jako ty postavy z filmů. Tady jsou všichni spokojení s tím, jak žijou. Stačí jím odpolední čaj a balení sušenek nebo večeře s pivem u televize. Nikdo nemá, jak bych to jen řekl, ten drive."

Jemma povytáhla obočí. Marcus měl rozhodně pravdu v tom, že se za něčím honí, a že se jen tak nespokojí s čímkoliv, ale v životě neslyšela nikoho, kdo by o ní řekl, že má 'drive.' A nešlo jí do hlavy, jak to Marcus vyzkoumal jen z pohledu na ni. A co měl znamenat ten jeho vyjevený obličej? Musela se zasmát. "Vážně? Že mám drive? No, musím se přiznat, že jsem aspirující umělkyně - maluji obrazy a doufám, že má díla budou jednou viset v galeriích."

"Ah! Já tě typoval na umělkyni, ale spíše na spisovatelku. Cítil jsem z tebe spisovatelský vibe, ale asi jsem se spletl. Malování, to je bezva. Já na vizuální umění nikdy moc nebyl, ale ne, že bych neuměl ocenit pěkný obraz, když nějaký vidím. Jsem trochu zklamaný, doufal jsem, že jsem konečně narazil na fellow nadšence do psaného slova, spisovatele. Taky jen aspiruji. Mám rozepsanou knihu."

Marcus rád používá cizí výrazy, pomyslela si Jemma. Ona sama by ho nikdy na aspirujícího spisovatele netipovala, asi proto, že postrádá podobný 'radar' na umělce. Každopádně na ni udělal celkem dojem. "Já zase moc nečtu. Nerada si děj představuju, raději se kouknu na film, když mám chuť na nějaký příběh. Ale tvoji knihu bych si klidně přečetla, snad se ti ji podaří vydat. Vím, jak je frustrující snažit se bez úspěchu někam dostat."

"Je to psychologický thriller. Jsem u 13. kapitoly a s trochou štěstí bych ji mohl dopsat ještě tento rok, jenom nevím, jaký názor na to budou mít v nakladatelstvích. Kéž by se mi povedlo najít alespoň jedno, co by mou práci vydalo. V dnešní době je hrozně těžké, ty víš, uspět jako spisovatel." Podrbal se na krku. "Vsadím se, že tvé obrazy jsou skvělé, Jemmo, rád bych je viděl. Just, myslím, že tě je škoda pro místo jako Nettle Valley." Marcus při vyslovení toho názvu pobledl ještě víc.

"Prosím?"

"No, jde o to, že Nettle Valley nemá moc dobrou pověst. Je to místo, kam se uchylují samí podivíni a pobudové, proč by lady jako ty chtěla ztvrdnout právě tam? Zrovna nedávno odtamtud prchla jedna nebožačka, která se prý potýkala se stalkerem. Byl o tom článek v novinách a reportáž ve zprávách. Tvrdila, že ji vyděsil k smrti, a že jí co chvíli chodili výhružné vzkazy. Jestli náhodou nebydlela v tom domě, do kterého se stěhuješ?"

Jemma nasucho polkla, byla si skoro jistá, že to ten dům je.