Právo Nástupců

Právo Nástupců - kapitola šestašedesátá: Právo Nástupců

Neřekla jsem na to nic, představení Leonase teprve přijde. Nenechala jsem se rozhodit a vytáhla otcův meč. „Vyzvání stále platí, jsem dcerou svého otce, po právu uznaná a jako dědička trůnu nazvaná. To já stvořila Právo Nástupců. To já napravím chybu,která se stala ne před dvaceti lety, ale před celými dvěma stoletími!"

„Krásný proslov, ale jistě ti neuniklo, co Vyzvání obnáší," kývl na čarodějku sedící na pravé straně pod schody k trůnu, byla to ta, co mučila Alexe.

Zvedla se ze svého místa a předstoupila před trůnní sál: „Ti, kdož ve Vyzvání Starších zbraní se postaví, svůj souboj rozhodnou," na chvíli se odmlčela, aby dodala svým slovům na dramatičnosti: "ve smrti své však odpovědi naleznou. Pokud však..."

„Své životy ve svazu manželském nespojí!" dokončil triumfálním výkřikem Král. „Nedáváš mi na vybranou, Elenyo, dovol tedy!"sestoupil ze schodů dolů přímo přede mne. Vítězným gestem poklekl na jedno koleno, a tak je sluší a patří prohlásil:„Silou Vyzvání tě žádám o tvoji ruku, svažme naše životy a uchraňme se před smrtí!"

„Jsem si vědoma, co Vyzvání říká, tvoji nabídku, však musím odmítnout! Z jednoho prostého důvodu," natáhla jsem svoji ruku s jednoduchým zlatým prstenem ke Králi, „já už vdaná jsem! Dovol, abych ti představila svého chotě," kývla jsem na Leonase. Přistoupil k mému boku a po elfském způsobu se na představení poklonil: „Jsem Leonas, elf z Hvodu Mionri,narozen v koruně Arása a Král elfského lidu Stínové vesnice!"

Pošlapatel šokovaně zalapal po dechu: „Ty nejsi Král, odmítl jsi své nástupnictví!" předvedl bezchybnou znalost Starých dějin ten,který je zakazoval. „Běháš po lese a učíš stromy zpívat.Jenže oni..."

„Už dávno zazpívaly," vyvedl ho z omylu Leonas, „co bude tedy s tím soubojem?"

Bylo vidět, že samozvaný Král poněkud znejistěl. Ohlédl se po své Gardě, stála připravená k útoku, ale i oni si byli vědomí síly Vyzvání a nemohli se tedy do toho jakkoliv plést. Tak zněla další slova promlouvající o Vyzvání: „Ty, jež Vyzvání přerušíš, nechť zahyneš."

„Já čekám!" vybídla jsem Pošlapatele. Trhl hlavou a máchl mečem,pak se postavil naproti mně: „Ať je tedy po tvém Poloviční!"zavrčel.

Pohlédla jsem z okna. Věřila jsem Mirawě, že všechno zvládla a s Alexem dorazí včas. Zhluboka jsem se nadechla a postavila se proti Králi.

„Vyzvání započne!" rozezněl se nad námi hlas čarodějky. Nikomu z nás dvou se nechtělo zasadit ten první úder, kroužili jsme kolem sebe. Mátla jsem Pošlapatele pohyby meče a hrozbou útoku, ale jen na oko. Ba právě naopak, nechtěla jsem zaútočit vyčkávala jsem na správnou chvíli. Co chvíli jsem kontrolovala krajinu za okny trůnního sálu.

Odhodlala jsem se k prvnímu útoku, meče se střetly, kov zacinkal okov. Nebyla to příliš velká rána, ani jakkoliv zákeřná. Spíše jsem testovala svého protivníka. Zdálo se, že se v boji s mečem vyzná. Jako odpověď po mém útoku byla jeho ofenzíva hned po vykrytí, stáhl meč a vyrazil v bodu vpřed.Vykryla jsem ho proti bodem a nechala jeho čepel sklouznou po mé,rychle jsem se otočila a sekla po boku. Rána se zastavila o ostří.

„Bojovat umíš," zasmál se Pošlapatel, „tisíc let dělá své!"uznal a máchl druhou volnou rukou. Na zápěstí se mu rozzářil náramek z rudých drahokamů a pak po mě švihl ohnivou magií.Rozvinula se jako bič a nejdříve práskla do meče a pak se zaměřila na mě. Nečekala jsem na nic a využila svůj Magický štít.

„Bojuj čestně!"

„K čemu je mrtvému čest?!"odvětil mi a znovu práskl bičem. Vyhnula jsem se ráně v parakotoulu a sekla mečem po jeho zápěstí. Přesně jsem trefila náramek a navlečené drahokamy nabité Magickou mocí se rozutekly po podlaze. Ještě několikrát zasyčely a mnohé z nich vypálily v podlaze z mramoru díru, než se jejich nabitá Magie rozmělnila a ony se staly obyčejnými kameny.

Pošlapatel zařval a sáhl po medailonu na krku. Sekla jsem mečem. Rychle a přesně. Medailon spadl na zem. Vrhl se po něm Janko a rychle ho schoval v pevně sevřené dlani.

Ozval se křik dravého ptáka, podívala jsem se k oknu, přelétal za nimi orel. Střetla jsem se s pohledem Janka. I on ptáka a jeho výkřik pochopil: „Je to tu!" říkal jeho pohled.

Nedala jsem na sobě nic znát, dál jsem kroužila kolem Pošlapatele. Najednou se dveře rozrazily. Všichni přítomní v sále přesunuli pozornost na nově příchozí. Na prahu dveří stála divoce vyhlížející dívka a vedle ní mladík. Byl zahalený v modravé záři Práva Nástupců. Teď viditelné i pouhým okem. Obklopovala ho jako neprostupná clona a štít. Stihl se převléknout z rozedraných šatů do čisté nové košile a kožených kalhot. U pasu měl zavěšený svůj vlastní meč vyprávějící jeho historii a cestu, na kterou se vydal, aby se stál králem.

„Dost!"vykřikl široce rozkročený s rukou položenou na jílci meče.

„Jakým právem se opovažuješ rušit Vyzvání!" vykřikla čarodějka a využila svoji Magii, aby Alexe zastavila, ale marně. Její kouzla se jen neškodně odrazila od modrého štítu a mramorová podlaha utržila několik dalších propálených děr.