maybe i can be fine.

∽

- miluji tě.
to jsou slova, kterými by neměl nikdo jen tak mrhat. ať už je říkáme kamarádům, rodině, či své lásce, pořád mají stejný význam. znamená to(podle mého názoru), že jste k oné osobě silně citově spjatí a moc pro vás znamená. nejspíš si teď říkáte, proč vlastně něco takového píšu. mám na to jednoduché vysvětlení. rád bych tímto poukázal na to, že by jsme si měli vsichni svých bližních vážit a dávat jim lásku, kterou si zaslouží. je totiž taky možné, že se od nás časem vzdálí a už to nebude mít tak silný význam. a to je přesně jeden můj obrovský problém. ztráta blízké osoby, pocit samoty. nesmět už nikdy vyslovit ta hřejivá a upřímná slova. je to, jako kdyby se vám během pár minut změnila nálada. nejdřív jste šťastní, máte vše a život je pro vás skvělé a úžasné místo. jenže po nějaké chvíli vám úsměv z tváře zmizí a vy si uvědomíte, že jste jen sami. jen vy a nikdo jiný. je to až ubíjející pocit vědět, že nemůžete nikomu dát najevo své city. nejhorší na tom všem ovšem není jen ten pocit samoty, jako spíš fakt, že na to dno jste se dostali sami. vaše tělo vás zradilo a dostalo k zemi. to je teprve ten nejhorší pocit na světě a z něj vychází výčitky. vyčítáte si všechny chyby, které jste kdy udělali a na nic jiného nehledíte. jen chyby, chyby a chyby. pořád dokola, nic jiného. a z toho důvodu jsem si začal psát tento deník. posledních pár měsíců se toho seběhlo tolik, že se mi povedlo sáhnout si na ono zmíněné dno. jsem schopen se vám svěřit s tím, že to příjemné opravdu není. ze začátku to nebylo tak katastrofální, vlastně jsem jen postupně omezoval styk s kamarády, ale postupem času jsem se totálně uzavřel do sebe. rodinu jsem ignoroval a vlastně jsem celkově ztrácel chuť do života. co vám budu povídat, prostě příšerné období. ovšem, jak se říká.. vše zlé je k něčemu dobré. a přesně v tuto nejhorší dobu mi do života vstoupila jedna klíčová osoba. osoba, která vlastně nic moc neznamenala, ale pro mě byla nesmírně důležitá. zajímá vás o koho se jedná? tak se pozorně začtěte do mého deníku plného bolesti i štěstí.

mám pocit, že to, co se teď hodlám začít psát bude depresivní, takže to rozhodně nedoporučuji lidem, kteří mají špatnou psychiku, či podobné problémy. taky je možné, že tu najdete chyby, protože jsem přece jen člověk a chyby dělá každý, takže si prosím o odpuštění! toť vše, děkuji za pozornost.