ŠÍLENÁ JÍZDA

#7 ŠÍPKOVÁ RŮŽENKA SE PROBRALA I BEZ POLIBKU

,,Pij, Pij, Pij!“

Přesně tohle jsem já. Ten, co právě teď dělá stojku na sudu s pivem a pije vzhůru nohama.

A teď poprosím režii o rychlé posunutí v čase.

Vidíte ten červený flek na pohovce? Tak to nejsem já, naštěstí. Ale teď vážně. Ten sexy chlapík dříve v bílém tričku, co tam leží a skoro nedýchá, tak přesně to jsem já.

Rád bych upozornil rodiče, kteří už o tom momentálně teď ví, že s tou dívkou která se nade mnou sklání a kontroluje jestli dýchám, tak přesně s ní jsem nespal. Ne, že bych nechtěl, jen se podívejte na ten zadek, ale vzhledem k mému stavu, by to snad ani nešlo. Jak jste si jistě stihli všimnout, skončil jsem úplně v cizím bytě. Já vlastně ani nevím jestli ta holka není nějaká vražedkyně.

Koukejte, chystám se k nějakému pohybu. Ne, nedělej to. Au, udělal jsi to. Tak takhle jsem přišel k té modřině na čele.

Musím uznat, že mé pokusy o postavení se ze země jsou opravdu nápadité.

,,Ale no ne, Šípková Růženka se probrala i bez polibku. Už jsem si myslela, že budu muset poslat Bruna.“

Hádáte správně, že mluví o té třepající se čivavě v rohu. Taky jsem čekal dogu.

,,Co tady dělám?“ Všem je to jasné, jen tobě ne. Jak s tebou můžu vydržet v jednom těle?

Režie, přetočte to na vzpomínku do minulosti.

,,Pij, Pij, Pij!“ všichni okolo mě pokřikují a já piju dál. Měl bych končit nebo nebudu vědět o světě.

Sakra, režisére, nevidíš snad, že luskám prsty, aby ses zase vrátil zpátky! Co si člověk neudělá sám.

Takže, u které scény jsme to skončili? Už si vzpomínám.

,,Spal jsi tady. Teda, bylo to složitější.“

,,Mám chtít vědět víc?“

Ta krasavice razantně zakroutila hlavou. Stejně se to dozvíš. O čem by to jinak bylo.

,,Proč tu jsem?“

,,Naše vládní organizace potřebuje pokusné krysy jako jsi ty.“

A teď to začne. Uvědomil jsem si v jakém jsem ohrožení. Vytáhl jsem zbraň ze zadní kapsy a ignoroval vracející se tako, které jsem měl včera k večeři.

Ta mrcha mi vykopla vodní pistolku a zasáhla přímo můj smysl života. Byl jsem oslaben. Do dveří vtrhl intergalaktický ozbrojený tým růžových poníků.

Jak moc jsem to přehnal? Ale přestaňte bučet a házet po mě ten popcorn. Tak si pojďte sami napsat ten scénář a vyprávějte to!

Kdyby to dělal Leonardo Di Caprio, tak mu líbáte nohy. K čertu s Hollywoodem a Leonardem Zasraným Di Okouzlujícím Capriem.

,,V noci ses mi dobýval do bytu a mně nezbylo nic jiného, než tě nakonec pustit a dotáhnout na pohovku.“

Vzpomínka za tři, dva, jedna a půl, jedna a čtvrt, jedna a…Fajn, už toho nechám!

,,Dvířka moje zlatý, otevřete tatínkovi. Když to teď uděláte, tak už vás znovu nekopnu.“ Škytl jsem a snažil se opět dostat domů. Pokus strčit klíč do zámku byl neúspěšný. Proč se ty dveře chovají jako holky? Stejně se mi to jednou podaří. Strčit ho tam. Myslím ten klíč do zámku nebo zámek do klíče? Já jsem ale vtipálek.

Zrovna, když jsem se opíral, se dveře otevřely a já se cítil jako Harry Potter, který právě přišel na záhadu jménem: Dračí vejce ve vaně.

Spadl jsem na zem a díval se do těch zelených očí.

,,Čau, krásko. Nezajdeme na drink?“ Pak už mi jen klesla hlava na podlahu a zahltila tma.

Počkejte chvilku, musím si zapsat ten vtip o zámcích. Ten byl fakt k nezaplacení. Kdo to do koho strká.

,,Omlouvám se. Kde tady najdu záchod?“

Jak rychle jsme se dostali ze sexy chlápka na pohovce k sexy chlápkovi zvracejícím do záchodu?

Tak teď tam raději nechoďte. Je to horší než kostýmy Miley Cyrus na červeném koberci.

Proč nemám na sobě tričko? A proč jdu k té holce jako hladová šelma?

Oh, ne. Oh, ne ne ne ne. Ani se neopovažuj se k ní přiblížit a vytasit ptáka ohniváka.

Pokaždé uděláš přesný opak toho, co ti řeknu. Vždyť bude mít trauma do konce života.

,,Proč se na mě tak koukáš?“

Já věděl, že se zeptá. Kdo by taky ne. Kluk s kocovinou, místo mozku stále ještě alkohol, páchnoucím tělem, dělá na holku, která by mohla mít všechny muže světa, svůj svůdný balící pohled.

,,Nezajdeme někdy na večeři?“

To jsi posral kamaráde.

Právě se nacházíme na chodbě. Stojím vedle svého lidského těla a stejně jako on se dívám na dveře, kterými právě před malou chvílí proletěl jen ve svých kanárkových trenýrkách, u kterých jsem si jistý, že nejsou moje, protože žádné takové nemám.

Vykopla ho a já se jí ani nedivím. Místo toho, aby jí děkoval a prosil o odpuštění, ji ten kretén zve na rande.

Pojďme, diváci, následujme Boba po cestě z domu.

,,Hej, ty magore! Něco sis tady zapomněl!“

Na tom balkoně vypadá kouzelně. Jako princezna ve věži.

Alespoň mu hodila oblečení. Sice do kaluže, ale má ho.

,,Mami, tati! Jsem doma!“

,,Kde jsi byl?!“

Jedna facka, druhá facka.

Tady má práce končí. Tak a teď. Kde najdu švédské stoly?