DARK MOON is my GANG

#5.

Zbytek dne ve škole proběhl jaksi v klidu. Domluvila jsem se s Iren že mě vezme domů jejím autem. No, její rodina je celkem bohatá a tak si můžou kde cos dovolit. Ale ani jeden z dvojčat to nevyužívá. V autě nastalo hromové ticho. 

,,Tobě ani jeden nezavolal, nebo nadal nějak vědět?" Řekla Iren s pohledem upřeným na cestu před sebou. ,,Hm?" Nechápala jsem. ,,Myslím Petra a Kláru. Myslíš že dnes na sraz dojdou?" Koukla na mě ale pak jej znova obrátila na silnici. ,,Určitě." Udělala jsem jistý obličej a zabořila se více do sedačky. ,,Jak jsi si můžeš být tak jistá?" Další otázka. 

,,Vím to. Stejně mám v plánu jí zavolat. A ty by jsi měla zavolat Petrovy, tedy, pokud ještě nebude doma." Usmála jsem se. Byla jsem ráda že se nejspíše dali dohromady. ,,Ty na ten výlet do Londýna pojedeš?" Koukla jsem na ni, když jsme zastavily před mým domem. ,,Nejspíš jo. Rodiče myslím že nebudou proti. A ty? Budeš v pohodě?" Zeptala se. Téměř celá škola ví o mé minulosti. ,,Asi jo. Bude hezké znova vidět mé rodné město." S těmito slovy jsem otevřela dveře od auta. Vystoupila jsem, a ještě se na Irenu otočila. ,,Dej kyštak ostatním vědět že sraz bude v novém úkrytu v osm večer." Řekla jsem. Zmohla se jen na přikývnutí a už byla pryč. Povzdychla jsem si a rozešla se k domu. 

Do pěti minut jsem byla u sebe v pokoji. Já kráva nechala rozsvíceno! Pomyslela jsem si a zhasla. V mém pokoji bylo nyní přítmí. Došla jsem k oknu a rolety roztáhla. Kvůli něčemu mě celý den pálily a štípaly oči. Došla jsem do koupelny k zrcadlu. Všimla jsem si že jsem si za poměla sundat kontaktní barevné čočky. No jo... celá já. Sundala jsem si jej a hned na to opláchla obličej. 

Došla jsem do kuchyně si udělat něco k obědu. Dnes jsem s výjmkou vynechala oběd ve školní jídelně. Vlastně, tam nechodím skoro nikdy, jen když jídlo vypadá dobře (Poznámka autorky: Takhle to mám i v reálu XD). Když jsem se najedla, tak jsem zaplula zpět k sobě do pokoje. Bylo něco málo po čtvrté. Na sobě jsem měla jen tričko ze školy, mám v plánu v něm jít i ven, a kalhotkách. Nemám náladu na sebe něco tahat. Vlasy jsem si rozpustila a nechala mírně rozcuchané. Nastavila jsem si budík na sedmou hodinu a zalehla do postele. Moc jsem toho v noci nějak nenaspala, a tak jsem do chvilky byla ponořená do říše snů.

Byla jsem doma sama. Seděla jsem v obývacím pokoji v rohu místnosti. Klepala jsem se, a plakala. Najednou se domem rozezněl zvonek. Vyhoupla jsem se na nohy a šla ke dveřím. Otevřela jsem je a uviděla temnou uličku. Vyšla jsem ven. Když jsem se otočila tak náš dům zmizel. Byla jsem tam jen já, v temné uličce. Otočila jsem se zpět, a uviděla malou holčičku co utíká směrem ke mne. Když jsem malinkou holčičku s kapucí chtěla zastavit, tak mnou jen proběhla. Utíkala a brečela přitom. Z ničeho nic se z místa, odkud utíkala, ozval výkřik. Mé nohy se rozběhly za výkřikem. Zahnula jsem doprava, a uviděla tři postavy. Jedna bezvládně ležela na zemi v jakési tmavé tekutině. V krvi. Přišla jsem blíže a zpozorovala muže. Muže škrtící ženu. Byla nalepená na kamenném plotě. Pohlédla na mě svýma zelenýma očima, a zatvářila se vystrašeně. 
,,Uteč! Elizabhetko utíkej odtud!" Zažadonila než ji chlap podřízl. Došlo my, že to jsou mí rodiče. O krok jsem couvla když na mě vrah pohlédl. Zazubil se a rozešel se směrem ke mě. Začala jsem couvat. Ale narazila jsem do někoho. Do někoho kdo mě uvěznil svými pažemi. Začala jsem se vrtět a všemožně sebou házet. Přes rameno jsem viděla Nicka s tváří bez jediné emoce. Muž se mezitím stačil postavit přede mě. 
Konečně. Konečně jsem tě našel." Řekl a přiložil mi zbraň k hlavě. ,,Půjdeš za svými rodiči. Sbohem, Elizabhet."

Probudil mě zvuk domovního zvonku. Vystřelila jsem do sedu se slzami v očích. Pokud zjistí že jsem tady, tak mě zabije. Zabije i zbytek mé rodiny... Pomyslela jsem si. Byla jsem zpocená a ve spáncích mi tepalo. Co když se to stane? Co když to bude realita? Pobíhalo mi hlavou dokud jsem neuslyšela znovu zvuk zvonku. Pohlédla jsem na hodiny v mém pokoji a zjistila, že bude šest. Utřela jsem si slzy a vylezla z mé měkké postele. Se ztuhlýma nohama jsem seběhla schody. Odemkla dveře a uviděla Dava a hned za ním Nicka. Ten taky chyběl.