Klan zapadajícího slunce

kapitola 2.

/pohled Sokolíka/
,, Poslouchej mě, aby jsi přišel na kloub tajemství tak musíš až za naše území na bizoní louku." Zašeptala Tišina.
/Pohled Pampelišky/
Běžela jsem se Šalotkou v patách.,, Hele! Sokolíku! Kam to vlastně jdeme?"
,,Na bizoní louku. Rozluštit tajemství." Podívala jsem se nechápavě na Šalotku ale ta jen pokrčila rameny. Proběhli jsme po stromě přes říčku a dál kolem jezera. Vyběhli mimo naše území a na vysoký kopec. Dole pod námi jsme měli celou louku bizonů jako na dlani. Pak mě ale upoutaly dva kameny.,, Hej, parto hele sledujte." Houkl na nás Sokolík. Podívala jsem se na místo kam ukazoval a tam..... byli tři vlci! A chystali se ulovit bizona. Šla jsem blíž k okraji a sledovala jejich rychlé pohyby a přesné míření. Zároveň obdivovala jejich sílu. Vtom mi to ujelo a už jsem válela kotrmelce dolů. Zastavila jsem až o nedalekou borovici. Když jsem otevřela oči a nade mnou stál jeden z těch vlků.,, Jsi v pořádku?" Zeptal se starostlivě a já polekaně vykvikla.,,a... a... ano." Postavila jsem se a couvla.,, Neboj, víme že máte za kopcem klan a myslím že celého bizona nesmíme. Vemte si půlku sebou." Řekla vlčice která se postavila tomu vlkovi po boku. A než jsem stihla něco říct tak už pádili pryč s půlkou bizona.,, Díky!" Zařvala za mě Šalotka. Podívala jsem se a Sokolík už ohlížel kameny.,, To jsou hroby!" Řekl chladně. Přiběhly jsme k němu a opravdu. Byly to hroby a podle kočičího písma (ano kočičí písmo XD) bylo na jednom z kamenů vyryto:,, odpočívej s hvězdným klanem Měsíčku a snaž se vynahradit si to že jsi žil jen tři měsíce. S láskou tvá maminka a tatínek Z a T." Na druhém kameni bylo to samé jen jiné jméno a to Lili.,, Tak moment! Tesák a Zakletá hvězda jsou druh a družka že? A co jiného by mohlo být Z a T?" Řekla jsem.

316 slov.