Proč já?

7.

,,Abi?"
,,Hmm?"

Čekala jsem, co z tebe vypadne.

,,Vážně jsi nebyla naštvaná?"
,,Vážně Sethe. A už to nech být. Prosím."

Zase jsi se usmál. Oh bože. Měl jsi tak krásný úsměv.

,,Zajdem zase někam?"
,,Sethe, promiň. Já dneska nemůžu."

Byl jsi zklamaný.

,,Dobře. Tak třeba zítra."
,,Ne Sethe. Počkej!"

Otočil jsi se. Neusmíval ses.

,,Co ještě?"
,,Ještě tohle."

Byl jsi zaražený. To proto, že jsem tě obejmula?

,,Abi?"
,,Ve tři před mým domem."

Nechápavě jsi se na mě podíval.

,,Vždyť jsi řekla, že..."
,,To je jedno Sethe. Raději budu s tebou."

Obejmul jsi mě, zamával mi, a pak jsi odešel s tím, že budeš v ty tři čekat. Teď jsem tam zaraženě stála já.