Často jsme posedávali na našich oblíbených houpačkách . Jenom já a Elis . Bylo to naše místečko , tam jsme vzpomínali , smáli se , brečeli , všechno . Poprvé jsme si vyjádřili naši nehynoucí lásku právě na těchto houpačkách . ,, Ty si praštěný Edwarde " zaslechl jsem její hlas , když jsem ji už asi po páté řekl , aby skočila ze stromu mě do náruče.,, Dělej srabe " se smíchem na ústech jsem ji pobízel . ,, Nejsem srab,jenom nevěřím tomu , že mě chytneš " odsekne. ,, Hele,tohle je zatím snad jediná věc , která snad dneska dává smysl tak skákej a už se neboj " povím a nastavím ruce . Nadechne se , zavře oči a skočí . Chytím ji , v tu ránu se její koutky pomalu tyčí k úsměvu a poté k jejímu hezkému smíchu . ,, No vidíš " zasměju se a pustím ji na zem.Políbí mě na tvář ,ale já ji chytil jednou rukou okolo pasu druhou ji chytnu za bradu a dlouze ji políbím . ,, Vy ostudy , že se nestydíte takhle na veřejnosti " zakřičí nějaká stařenka co jde náhodou kolem . Mezitím ,co jsem se - koukal směrem stařenky se mi Elizabeth vyvlíkla a se smíchem doběhla až k houpačkám . Běžel jsem za ní a zasmál jsem se . Sundala si klobouk a hodila ho po mě , najednou šel vidět její vysoce vyčesaný drdol plný jasně hnědých pramenů.Doběhnu k ní a chytím ji do náruče : ,,A už mi neutečeš " zasměju se a zahledím se ji do očí , do těch zrcadel do duše . Usmála se na mě tím úsměvem, co uměla jen ona . Položil jsem ji opatrně na zem , jak kdyby ji sebemenší náraz mohl zranit . Trochu ji to štvalo ,ale já jsem si tím přišel jistější . Rozpršelo se , ona rychle popadla svůj klobouček a oba jsme se ukryli před deštěm . Začala se lehoučce třást zimou , podal jsem ji sako jenom mě s tím odbyla : ,, Nech toho pak bude zima tobě ... ". Já ji však neposlouchal a položil jsem jí ho okolo ramen. Chytl ji za ramena a pomalu kráčeli k jejímu domu .Byl jsem nejšťastnější kluk na světě. Doprovodil jsem ji domů ,dlouze políbil a čekal než vejde do jejich domu .Později jsem odkráčel ke svému ,ale něco na mě ze zadu skočilo : ,, Bailey " se smíchem v hlasu jsem se otočil a Bailey po mě začne skákat . ,, Honem chlapče ... místo " zakřičím a on se rozeběhne k naší málé vilce . Vejdu dovnitř a pak si to uvědomím...nemám sako nechal jsem ho Elis...jenom nad tím pokrčím rameny a odejdu do svého pokoje a v běhu beru schody rovnou po dvou . Dojdu ke dveřím a v pokoji nic zajímavého není jenom náš obrázek mě a Elis , nechali jsme si ho nakreslit od jeho bratra . Miluje kreslení a názorně vystihl naši lásku . Byl jsem unavený a u nás už asi každý spal, jenom jsem se převlékl do pyžama , povalil se na postel a má mysl se ubrala do snového ráje . ************
Probudilo mě Baileyho štěkání : ,, Mlč už Bailey " vyštěkl jsem, kolik tak mohlo být 7:15 ? Promnul jsem si obličej a do mého pokoje vešla matka : ,, Honem šup .. v kolik si vůbec přišel ? Hmm... To je teď jedno musíš si pospíšit nebo přijdeme pozdě ddo kostela ... " řekla co nejrychleji mohla asi snad i na jeden nádech, pak rychle odešla nejspíš pomoct mé mladší sestřičce Belle s oblečením . Vykouknu z okna, jestli ji nezáhlednua v tom se můj obličej zarazí , promnu si oči, jestli mě můj zrak nešálí . Ne vidím až moc dobře . Jde tam ruku v ruce s nějakým cizím klukem . Ještě včera mě líbá a druhý den uhhh... bouchnu pěstí do stolu , později se obleču a s rodinou vycházíme do kostela .
