Vampire

23. kapitola - mě nebude nutno hledat

"Proč ze sebe musí dělat mučedníka," uslyšela jsem hlas, když jsem začala alespoň trochu vnímat, "tohle bylo to nejstupidnější, co mohla udělat a ona to stejnak udělala.

"Myslela to dobře," oponoval mu druhý hlas, "rodina je pro ní vším a zrovna ty bys to měl vědět dobře, vy oba. Snažila se vás zachránit."

"To nemění ten fakt, že se mohla nechat zabít," přidal se třetí hlas. Pomalu jsem je začala rozeznávat. Bratři a Rick, zase se hádali.

"Je to naše mladší sestra, naším úkolem je jí chránit," řekl starší z bratrů.

"A mým úkolem," promluvila jsem tiše, a otevřela oči, "je na oplátku chránit vás. Už pěkný celý století, nejsem ta malá vystrašený blondýnka, co se tak moc bála bouřky, že se skoro schovávala pod stolem," sedla jsem si a opřela se o polštáře na gauči. Byli jsme v obýváku mého sídla, a byli tu jen ti tři.

"Jess," přistoupil ke mně Stefan, "to ale neznamená, že za nás položíš život."

"Už se tak několikrát málem stalo," odsekla jsem. Hlasitě vzdychl, pro dramatičnost a odešel, bůh ví kam.

"Bylo to moc riskantní," pokáral mě Damon.

"Říkáš zrovna ty."

"Boha jeho, tak se třeba nech zabít, co mi je po tom," vyjel a taky odešel.

"Vstali levou nohou napřed?" otočila jsem se na Ricka.

"Dalo by se to tak říct," přisedl si ke mě, "spíš je vytočil fakt, že ty dvě jsou stále na živu. Ne že bych  se  jim divil."

"Tak to jsme vytočení tři, ale nejdřív potřebujeme zneškodnit Saru," konstatovala jsem.

"Holka, dáváš si ty někdy pauzu?"

"Ne," usmála jsem se a zvedla se, "Ne, když se jedná o mé blízké, a teď už jste v ohrožení všichni." Odešla jsem k sobě, musela jsem se převléct, moje oblečení bylo zase potrhané. Bezmyšlenkově jsem si vzala khaki crop svetr a černě džíny s černými kotníkovými boty na podpatku.

Ještě jsem se stavila za Klausem a Elijahem, kteří seděli venku na verandě.

"Pánové," opřela jsem se o dřevěné zábradlí.

"Slečno," přikývl Elijah.

"Ehm," odkašlal si Klaus, "koukám, že už jsi okay, to je fajn. Co máme dál v plánu?"

"Najít Saru, zabít jí. Najít ex těch dvou blbců a zabít je," vyskočila jsem a sedla si na ono zmíněné zábrádlí.

"Zní to jako plán, ale víš, kde jsou," sjel mě pohledem Elijah.

"Nope, nevím, ale to se nějak vyřeší, máme na to lidi, no ne?" usmála jsem se.

"Mě nebude nutno hledat," ozvalo se mi za zády. Všichni jsme rázem zpozorněly.

"Saro," přistoupila jsem k ní, "co tu zatraceně chceš?"

"Mír," podívala se na mě. V jejích bylo něco, co jsem tam nikdy neviděla. Lítost a strach.

"Prosím?" ozval se za mnou podrážděně Damon, který nevím, jak se tu vzal. Byli jsme tu najednou všichni.

"Ty dvě se zbláznili, chtějí tě zničit, vás všechny, stouplo jim to do hlavy a půjdou přes mrtvoly, aby docílili jejich úkolu. Půjdou i přes mojí mrtvolu."

"Chceš ochranu," ozval se Jeremy, "ale ta se ti od nás nikdy nedostane. Ne po tom všem."

"Prosím, řeknu vám lokaci každé skrýše, všechny jejich plány. Všechno co budete chtít vědět, jen vás prosím nenechte je aby mne zabili," žadonila.

"Nikdy," sykl Klaus.

"No myslela jsem, že vás ušetřím, ale tak nic," strach v očích vyměnila čirá zlost a nenávist. Všichni, jak lusknutím prstu padli k zemi.

"Co to?" podívala jsem se za Saru. Tam se zpoza stromů začali shromažďovat čarodějky.

"Proč to děláš?" zeptala jsem se jí. Věděla jsem, že proti nim nemám šanci, musela jsem se z toho vykecat.

"Pomsta, nic jiného," přistoupila ke mě.

Projela mnou ostrá bolest a podlomila se mi kolena, ale ustála jsem to. "Pomsta za co?"

"Nenávidím upíry, to víš moc dobře, zabili mi rodinu. Myslela jsem, že jsi jiná, ale když jsem zjistila, kdo jsou tvoji bratři, došlo mi, že budeš jen jako oni, stejný chladnokrevný vrah."

Začala mi modrat ruka a vyskakovat žíly, znak toho, že upír umírá. Vyjekla jsem bolestí. "Přestaň!" vykřikla jsem.

"Ne, já si to náramně užívám," přistoupila ke mně ještě blíž, "a až se oni vzbudí, mi už tu nebudeme a ty budeš mrtvá, to je jediné, co momentálně chci. Ty dvě se postarají o zbytek."

Podlomila se mi kolena, byla jsem tak moc slabá. Přiklekla si ke mě a podržela mi hlavu zpříma aby se mi mohla dívat do očí, "bylo mi potěšením Jessico Salvatore."

Sebrala jsem veškerou svou poslední sílu, kterou jsem v sobě měla a byla schopna sáhnout po dýce, kterou jsem při sobě vždycky měla. "Můžu říct to samé," dostala jsem ze sebe, "Saro Sebastian," a vrazila jsem jí dýku přesně do srdce. Výhoda dýky byla, že její škody nemohli vrátit ani čarodějky, nikdo. Zalapala po dechu a svalila se na zem. Chtěla něco dodat ale došel jí dech a ona tam jen tak zůstala ležet. 

Já taky ztratila kontrolu nad svým tělem a zřítila se k zemi. Čekala jsem na svůj konec, zdálo se to nekonečné. Pomalu jsem začala ztrácet vědomí. Ještě jsem zaslechla někoho říkat mé jméno, ale bylo to jako by ho volal pod hladinou. Nakonec i to ustalo. Byla jsem pryč. Mrtvá.

Supriseeee.

Ano, vyšla další kapitola a skončila tak, jak skončila. Nemáte zač. Už se blížíme ke konci dámy a pánové.

Tak užívejte víkend a vidíme se u další kapitoly, bye xd