Teen Story

jdeme do školy

,,Lex vstávej. Musíme do školy!" Uslyším Bell. Rychlé vstanu a připravím se do školy. Díle už na mě čeká Bell se snídaní. Když si ji pozorně prohlédnutí zjistí že to je moje oblíbená. Palačinky s javorovým sirupem se šlehačkou a jahodami. Takže zítra budu dělat snídani zase já.rychle se najím a jdu si připravit do školy. Cestou dolů vezmu ještě věci Bell. Bell mi jen poděkuje a už spěchám s do auta. Máme modrý mercedes. Auto nám koupil Deucalion ještě než jsme odešli. Cesta do školy nám trvala asi 5 minut. Celou cestu jsem si povídala s Bell o tom co se asi bude dít ve škole a jestli nás tam přijmou. Musím přiznat že jsem se docela bála že mě poznají. Přece jenom znali Allison. Bell mě uklidňovala že ne že až tak si podobné nejsme ale přeci jen mám trochu strach. Jakmile auto zastavilo podívala jsme se po Bell pomalu se nadechla a vystoupila. Šla jsem pomalu ke škole a Bell mě následovala . Jakmile jsme vstoupili všichni na nás začali divně koukat a něco si šeptat. Mohla bych je slyšet ale myslím že radši ani nechci vědět co si o nás říkají nemuselo by to dopadnout dobře. Samozřejmě  pro ně. Uviděla jsme jak k nám míří jedná zrzka s milým úsměvem.  Vypadá sympaticky.
Ani k nám pořádně nedošla a už začala mluvit,, Ahoj já jsme Lydia Martin. Jste tu nové že? Prostě zavedu vás do ředitelny. A jak že se jmenujete?" Během toho co mluvila nás ani nenechala odpovídat a ještě než domluvila už se rozešla.vrhka jsme krátký pohled na Bell a hned se rozešla za Lydii. Bell se na mě podíval a já ihned pochopím že mám představovat já ,, Já jsem Lexa Morgan a toto je má sestra Isabelle Morgan. Rádi tě poznáváme a děkujeme za doprovod" Lydia se jen pousměje a odpoví,, Nemáte zač ráda pomáhám. Můžete si sednout na obědě ke mě a ostatním seznámím vás. Určitě si budete rozumět." Tentokrát mě s odpovědí předběhne Bell ,, děkujeme ale to není nutné" Lydia se zastaví a otočí se k nám. Milé se usměje a odpovídá ,,Trvám na tom." Potom mávne rukou a ukáže na dveře před námi ,, Tady je ředitelna. Kdyby jste něco potřebovali stačí říct. O přestávce můžete přijít a já vám pomůžu najít skříňku." Jen se na ni usměju a odpovím ,, Děkujeme. Jestli budeme potřebovat ozveme se." Jen se usměje a odejde nejspíš na hodinu. Zaklepu a chvíli čekáme než  budeme moct vstoupit. Ani ne po chvíli nás pozvali dovnitř. Jakmile jsme vstoupili zarazila jsem se. To není možné!!! Přede mnou na židli seděl Gerard a potěšené se usmíval. Doufám že mě nepozná. Postřehnutelný jak se na mě Isabelle podívá ale já ji nevnímám. Sleduji jen Gerarda. Po nějaké chvíli se představí a začne mluvit o pravidlech a podobných věcech. Moc jo neposlouchám. Soustředím se abych zjistila jestli mě poznal. Z jeho chování jsem poznala že nic neví. Oddechnu si a konečně začnu poslouchat. Bohužel nebo spíš naštěstí už končil. Jakmile domluvil podal nám lístečky s číslem skříňky a kombinací. Poté nám řekl do jaké třídy máme jít. Ihned jakmile nás pustil jsem se rozešla na chodbu. Bell šla celou dobu za mnou. Jakmile jsem si byla jistá že nás nikdo neuslyší popadla jsem Bell za loket a zastavila se s ní. ,, To byl on že jo?" Zeptala se mě Bell. Smutně se pousměju a odpovím ,, Jo to byl on. Gerard Argent. Však víš. Nechápu že mě nepoznal. Ne že by mi to vadilo. Právě naopak. Však víš náš plán ne?" Bell se na mě podívá a řekne ,, Jo vím ale teď by jsme měli jít do tříd ať nemáme problém hned první den. Třídu máme každá jind takže se potkáme po škole u skříněk a půjdeme na vyučování? Podle čísel by jsme je měli mít vedle sebe." Jen se usměju.,, Dobře tak u skříněk." Každá jsme se rozešli jiným směrem.  Svoji třídu hledám asi už 10 minut a furt ji nemůžu najít. Jdu dlouhou chodbou a když nedávám pozor do někoho vrazím. Už chci začít nadávat ale v tom se zarazím. Vrazila jsem do Thea!!! Ano Thea znám. Známe se z
Anglie. Máme spolu za sebou dlouho historii. Jeho známí nás chtěli zabít spolu s nějakou holkou. Ale on nás zachranil. Ta  holka zmizela hned potom co jsme se odtamtud dostali. S Bell jsme se dlouho snažili zjistit proč jsme tam byli zrovna mi tři. Ale to je teď už jedno. Kdyby mohl pohled vraždit Theo je už dávno mrtví. Podle jeho pohledu jsem zjistila že mě poznal ale ne. Než jsem stihla něco říct začal mluvit ,, Ale není tohle Lexa Ar..." Než stihl doříct moje příjmení zacpala jsem mu pusu ,, Ticho tady jsem Lexa Morgan. Nikdo mě nesmí znát. Ale ráda tě vidím." Dořeknu a hned jo obejmu. Theo se jen zasměje a víc si mě k sobě přitáhne. Pak se ozve ,, Taky tě rád vidím je tu s tebou u Bell že? Myslím že jsme ji už viděl ale ignorovala mě. Je naštvaná co?" Zeptala se mě ,, Možná protože jsi odešel zase s nima. Já to ale chápu"jen se pousměje ,, Dobře. Tady si zase všichni myslí že jsem  "ten špatnej" ale jen proto aby me nepodezřívali" Kyvnu hlavou na znamení že chápu a otočím se k odchodu než však stihnu odejít zastaví mě jeho ruka ,, Dávejte si pozor. Půjdou po vás." Koukneme se na mě Theo. Šetřesu jeho ruku a beze slova pokračuji dál. Fajn a teď už jenom najít třídu...