Teen Story

Asi se vracíme

Už je to tři roky co jsme s Isabelle v Anglii přesněji v Londýně. Tehle den začínal jako každý jiný. Později jsem však zjistila že jsem se pletla. V ten den se k nám totiz dostala zpráva o smrti někoho nám blízkého. O smrti Deuacaliona.  Nejdřív jsem byla v šoku a zdrcená. Bylo to jako když před rokem zemřela Allison. Poté jsem probrečela s Isabelle celé noci než jsem se dokázala vzpamatovat. Pak už přišla jen nenávist a touha po pomstě. Trvalo dlouho než jsem dokázala racionálně přemýšlet. Prvních pár dní  se mnou Isabelle odmítala mluvit a uzavírala se do sebe. Už kvůli ní jsem se snažila to zvládat líp než když zemřela Allison. Dva týdny nám trvalo než jsme se  obě dokázali  domluvit na tom co budeme dělat. A taky jsme se domluvili. Vrátíme se do Beacon Hills.   Tentokrát se ale nebudeme skrývat už nemáme proč. A tak jsem si šla ihned zabalit věci a jídlo na cestu zbalila jsem věci i Isabelle. Isabelle šla koupit lístky na letadlo do Beacon Hills a koupit tam nějaký dům. Popravdě doufám že vybere ten nejlepší ale zároveň nejméně nápadný. Nesmí si nás všimnout tak lechce. Myslím totiž že nás budou sledovat přeci jen jsme obě zatím omegy. Já  chci omega ale Belle by ráda  byla betou. Když už mám zabaleno nechám Belle na stole vzkaz že jdu trénovat na cvičiště které jsem si zařídila hned kousek od domu. Nepotřebuju trénovat trénovala mě smečka alf . Všichni z nich a myslím si že jsem ví než dobrá. Vím že bych dokázala přežít cokoliv a kohokoliv. Dokážu taky hodně využít že jsem vlkodlak. Hodně lidí by řeklo že to ani jedna z nás neumí ovládat ale umíme obě dokonce se za úplňku nemusíme přeměnit nejsme agresivní ani podrážděné nikdo nic nepozná. Trénovala jsem asi tři hodiny než jsem šla domů kde už byla připravena večeře. Poděkovala jsem Isabelle a začala jíst. Při jídle jsme začali řešit zítřek.,, V kolik odlétáme?" Zeptala jsem se hned Belle .,, V osm ráno. Musíme tam být brzo aby jsme stihli zařídit ten dům. Je sice koupeny ale musíme sepsat smlouvu." ,,Dobře budu tady nachystaná a připravená'' odpovím s úsměvem. ,, Dobře ale teď už bysme měli jít spát jinak ráno nevstaneme. Však to znáš." Řekne mi s úsměvem a vyhodí mě nahoru někdy to už nechápu vždyť sem tady starší já  ale stará se spíš ona o mě..