Smrt

122 4 0
                                    

*Boom* ~ ucítila jsem nepopsatelnou bolest, která přišla nárazem kamionu.
~°~°~

,,Zůstanou na vždy v našich srdcích." dopověděl kněz, zaklapnul bibli a šel popřát rodinám Akashi, Murasakibary a Aomine.

Se slzami v očích a s nepopsatelnou bolestí v hrudi jsem se dostala k přechodu pro chodce.

,,Proč se to stalo?" slzy se draly ven.
Zaslepena neštěstím jsem nevnímajíc vstoupila na přechod.

Ostré světlo doprovázené hlasitým troubením klaxonu.

Na okamžik jsem oslepla.
*Boom* ucítila jsem bolest, která během chvíle, kdy mé tělo dopadlo na zem, zmizela.

~ Ohlídla jsem se okolo sebe. Vedle sebe jsem uviděla své bezvládné tělo obalené v krvi.
,,Laro-chan?" uslyšela jsem ten nádherný, mě známý hlas.

,,Murasakibaro?!" otočila jsem se a uviděla je.
,,Daiki? Seijurou? Atsushi?" znovu mé oči zaplavily slzy.

V jejich tvářích byl úsměv.
,,Ještě máš čas." s úsměvem se podívaly na mé bezvládné tělo, které právě záchranáři ošetřovali.

,,Čas? Ne! Ne! Ne! Zůstaneme takhle spolu, ne?" začala jsem panikařit.

,,Vždy budeme s tebou." naposledy jsem uviděla jejich krásný úsměv, zatímco má duše se vrátila zpět do mého těla.

Příběhy ~ = Kuroko no BasketWhere stories live. Discover now