🕊️✝️LET ME LOVE YOU ✝️🕊️ / Park Ji-Min/~<3~ / Choi Hyo Soo/

🇰🇷Část 3. /I know your secret Jimin/

Vzala jsem si s sebou nějakou tu svačinu, vodu a na malí papír jsem napsala tátovi že přijdu později domů.

Než jsem vyrazila tak jsem si do uší dala sluchátka s nějakou písničkou
V tomto případě od GOT7.

Chtěla jsem si udělat procházku kolem přírody tak jsem to vzala podél potoku který vedl vedle malé bytovky.

Abych si udržela svou štíhlou postavu tak jsem začala po dvou kilometrech běžet.
Ráda běhám a mám ráda všechno co je s pohybem spojeno.

Když jsem doběhla až k velkému parku kde vše rozkvétalo, tak jsem si udělala menší přestávku abych si prošla celý park.

Po pěti minutách jsem se zastavila.
Když jsem se zastavila tak jsem hned ucítila velkou bolest, hned když do mě vrazila neznámá osoba, spíš do téhle doby neznámá.

Byla jsem celá špinavá od hlíny která byla na chodníku.
Po pár vteřinách po střetu s osobou jsem uslyšela povědomý hlas, který už jsem někde slyšela.

~ P-promiň, pomůžu ti vstát.
Ochotně mi osoba podala jeho neobvykle malou ruku a vytáhla zpět na nohy.

Stále jsem mu neviděla do tváře, protože obou dvou nám svítily ostré sluneční paprsky do tváří.

P-počkat?.... To je on, to je ten kluk, kterého jsem včera viděla u baru, na kterého jsem vylila tu skleničku.
- Dobrá, uklidni se. To bude v pohodě.

~ Promiň, neviděl jsem tě. Měl bych se představit, já jsem J...
~ Já vím... Jimin.

Řekla jsem mu klidným hlasem a on jen na mě koukal jako na svatý obrázek.

~ Počkat, to jsi ty, to nemehlo které mi polilo moje drahé kvádrové sako.
Ušklíbl se a věnoval mi jeden z jeho
krásných úsměvů.

Já jen dala ruce v bok a nechutně se na něho zamračila, ale ani tak dlouho mi můj nepříjemný obličej nezůstal, na takového hezkého kluka se ani zlobit nejde.

~ Ještě jednou se ti chci omluvit za ten včerejšek, nějak jsem tě přehlídla a už to bylo. No nevadí, j-á bb-ych už měla asi v-vyrazit.
Vykoktala jsem že sebe jednu rozlučnou větu a bez pohledu do jeho očí jsem pomalu odcházela zpět domů.

Po pár metrech sem na sobě ucítila chladnou ruku kolem ramene.

~ Promiň, ale chtěl jsem se zeptat, jestli by sis nechtěla na chvíli sednou sem do parku, nemám co dělat a domů už se dnes pravděpodobně nevrátím.

Ppp-očkat??, cože chce?, asi jsem blbě slyšela.

~J-jo, jasně, klidně.
Nevěděla jsem co říkám a s Jiminem jsem šla hlemýždím tempem k lavičce.

~ A co tady vlastně děláš?, taková mladá holka uprostřed velkého města?.
Dořekl a zase se mi podíval přímo do mých čokoládových očí. V tu chvíli jsem ucítila v nitru mého těla spoustu elektrické energie.

~Nooo, já jsem sem přijela za mým otcem, a jinak bydlím v Česku. Budu tady týden a pak zas odlítám.

Řekla jsem mu plynule a podívala jsem se do prázdna až dozadu na velikou třešeň.