,,Tak jak se ti to líbilo, prcku?"
,,To nejde vyjádřit jedním slovem, ba ani větou! To dno bylo jako poskládané z miniaturních zrcadel, ve kterých se odrážely sluneční paprsky a pod vodou to vypadalo, jako třpytící se vločky snášejího se sněhu... Nic tak krásného jsem už dlouho neviděla!"
,,..."
,,Netvař se tak uraženě, Tome... To, abych o tobě řekla, že jsi krásný, je zhruba stejně pravděpodobné, jako že budu stavět sněhuláka v létě."
,,Co pořád máš s tím sněhem?"
,,Je to ironie, víš? To o čem vím, že to právě teď mít nemůžu, je právě to po čem nejvíc toužím a na co nejvíc myslím."
,,..."
,,..."
,,Trapné ticho..."
,,Ty vážně umíš zničit hezký moment, Tome. Prostě ho vezmeš a zadupneš hluboko pod zem."
,,Tak ho pojďme vyhrabat, ne?"
/Trochu delší část... :D (Doufám, že jsem vám trochu vynahradila tu minulou o třech větách.) Moooc děkuji všem osůbkám co to čtou, každé přečtení a hvězdička mě vždycky zahřeje u srdíčka. 🖤
Takže, thank you, guys!
Markysa/
YOU ARE READING
Prcku! ✔
Short Story,,Proč se se mnou nechceš kamarádit?" ,,Nejsi kluk." ,,A to vadí?" /Příběh je založen na dialogu a má velmi krátké kapitoly/ 25.6. #7 v povídce 9.8. #4 v povídce 19.10. 2018 1# v povídce❤️
