perfectionist | taekook

prolog 프롤로그

Jeon Jungkook byl vždy perfekcionista.Od chvíle, kdy se narodil, muselo v jeho očích vypadat vše perfektně.Nic nesmělo zůstat nedokončeno nebo náhodně změněno, a i v tom nejmenším koutě se nesmělo nacházet jediné smítko prachu.Vždy ho naštvala i jedna jediná skvrna na jídelním stole.

Byl ten tichý typ žáka ve škole.Vždy odsuzoval lidi potichu v jeho mysli za to, jak neupraveně vypadali.Nechtěl vykládat někomu všechny své myšlenky, kdyby totiž ano, ten člověk by byl pravděpodobně už mrtvý.

Jeho tiché chování vyústilo v to, že byl šikanován a měl modřiny po celém těle.Rozčilovalo ho to, protože to znatelně ničilo jeho osobnost.Ale nechal je, aby ho mlátili a kopali.Myslel si, že byl pro ně něco jako ten nejlepší "vybíječ stresu".Koneckonců, co vlastně jiného měl být? On byl ten kdo byl posedlý dokonalostí.

Jeho rodiče se nezdáli, že zaznamenali jeho problémy, protože byli vždy na služebních cestách.Záleželo jim na něm, ale práce pro ně byla na prvním místě.Důvod byl takový - domnívali se,  že je Jungkook už dostatečně vyspělí na to, aby mohl být zodpovědný sám za sebe, řešil své problémy sám, a byl tak lépe připravený na "venkovní svět.Nikdy je nezklamal.Vždy na ně působil svými vynikajícími známkami a slušným chováním.

Vždy ho také fascinovalo umění, díky jeho perfekcionistickému postoji.Byl jím vždy doslova unešený.Každý obraz měl svůj jedinečný příběh; každá skica měla unikátní rysy; každý použitý předmět posouval umělcem dál k úspěchu.Byl do toho tak zapálený, že se rozhodl ukázat světu, jak vypadá skutečná krása.A doopravdy to dokázal.Po škole.

Po dokončení střední školy, se přestěhoval od svých rodičů a začal žít nový nezávislý život.Všechno sám za
sebe.Jeho rodina byla bohatá, ale také tu pro něj vždy byla aby ho podpořila v čemkoliv.Začal chodit na vysokou školu a chtěl dosáhnout nejvyššího magisterského titulu.Chodil na každé hodiny, psal si všechny poznámky a udržoval své tělo fit.Dokonce si našel pár kamarádů, ačkoliv pro něj byli spíš něco jako známý.Život byl pro něj, z velké části, normální.

Tak to bylo, dokud se šikanátoři opět nevrátili zničit Jungkookovi život.

Zpočátku to bylo jednoduché přezdívky a narážky na jeho osobu, stejně tak jako to šikanátoři dělali denně.Taková ta jména jako "ten tichej kluk" a "nerd"  ho rozčilovali, ale on se s tím vyrovnal.Kromě toho, po dokončení vysoké školy byl od nich osvobozen.

Ale jeden určitý člověk zašel až příliš daleko.

Jungkook se jednoho dne procházel školním areálem, starajíc se o své vlastní záležitosti, když v tom na něj z ničeho nic vyběhnul.Šikanátoři ho obklíčili a v jejich čele stál jen jediný - Jung Hoseok.Strčil do něj a jeho knížky spadly na zem.Ostatní lidé kolem nich se jen zarazili.

Nedokonalý.To bylo to slovo, kterým je Jungkook popisoval.Ti již zmiňovaní šikanátoři ho mlátili každý den.Vždy je nacházel nechutnými.Zlí lidé, kteří se vždy šklebili a smály jako hyeny vyhledávající souboj , končící pouze válkou mezi natvrdlými mozky.Jungkook měl důvody proč je nazýval nedokonalými - jejich oblečení bylo vždy propocené, jejich osobnosti otravovaly všechny a všechno a co bylo nejhorší, jejich činy zahrnovali bolest a lži jen aby zranili druhé.Vždy když byl jen jeden z nich kolem něj, přivádělo ho to k šílenství.

Vždy posuzoval lidi tiše, ale ne tolik jako šikanátory.Postavil se před Hoseoka a plivl mu do obličeje.Na to se Hoseok jen zasmál."Malý Jungkook se teď snaží chovat mužně, huh?"

Plivl mu znovu do obličeje a pociťoval všechnu tu nenávist a znechucenost vůči němu.

"Yeah, a co? Přijď a pojď do mě.Teda pokud nejsi takovej sráč a nebojíš se to udělat, Hoseoku."

Úšklebek ze tváře staršího rychle zmizel a proměnil se v nebezpečný pohled.Rozešel se proti Jungkoovi, svírajíc límec jeho trička a mlatíc ho znovu a znovu.Kolemjdoucí tu jen stáli a přihlíželi, jako blbci.Potom co Hoseok skončil s mlácením, Jungkook opírajíc se o zeď začal vykašlávat krev.

"Takže, můžu teď učinit krok já?" zeptal se Jungkook s menší špetkou falešné nevinnost a hněvu.

"To je roztomilé, Jungkooku.Ale neumíš se ani prát-" Hoseok začal protestovat, ale Jungkook ho udeřil pěstí do obličeje.Překvapivě to Hoseoka zabolelo.

"Roztomilé? Tak to bych ti měl ukázat mojí jinou mužnou stránku."

Usmál se Jungkook zlověstně pomalu procházejíc kolem Hoseoka.A stále, ostatní lidé jen přihlíželi, jako kdyby byli studenti ve třídě čekající na pokyny učitele.Jungkook ho znovu udeřil do břicha a zároveň do noh, srazujíc ho tím na zem.Zatímco byl pár vteřin ve vzduchu, Jungkook to využil jako moment na to, aby ho strčil ke zdi a pak se k němu vydal.Každý úder, každý kopanec, všechno co Hoseok dostával ho tak bolelo, že ho prakticky prosil, ať přestane.Všechna Jungkookova nenávist a zuřivost, kterou si vybudoval v minulosti konečně vyšla na povrch, všechno v jedné bitce.

"Chození na lekce juda se konečně zdá jako užitečné" pomyslel si Jungkook mezitím co se natahoval na další ránu.

Adrenalin mu proudil v žilách a on to cítil.A tak vložil celou svou energii do tohoto jediného smrtícího pohybu, který se na judu naučil.Koneckonců měl černý pásek, a neměl v plánu se potom všem ztrapnit.

Ale ještě předtím, než učinil svůj konečný útok, se Jungkook sklonil k Hoseokovu uchu a zašeptal: "Doufám že spravíš svůj přístup ještě předtím než tě k tomu donutím já sám.A taky si příště vezmi lepší oblečení, znechucuješ mě s těmihle oděvy."

Hoseokovi oči byly v definici strachu.Jungkook se jednoduše usmál předtím než do popadl za límec a přehodil ho přes jeho záda.Ostatní lidé kteří předtím přihlíželi už byli dávno pryč , strachovali se o své vlastní životy.Odhodil staršího na zem a udeřil poslední kopanec do břicha natolik bolestivý, že se Hoseok zmohl jen na slabé zakňučení.

Jungkook si oprášil své oblečení po tom všem a sebral své knížky pohozené na zemi.Otočil se zády a začal pomalu odcházet, nevěnujíc Hoseokovi jediný pohled.

Po tomto dni ho již nikdo neobtěžoval.Byl pořád považován za tichého kluka, ale byl také známý jako nebezpečný.Zprávy o bitce se rychle šířily, ale učitelé byli natolik zabednění že tomu nevěřili, a tak se Jungkook vyhnul trestu.

Byl pořád perfekcionista a absolvoval vysokou školu s titulem v ruce.Jeho zájem o umění ho i přes všechny ty roky neopustil a proto si založil vlastní umělecký byznys v nejrušnější části Seoulu.Začínal s malými věcmi, ale postupem času se začal projevovat progres a začalo to být větší.Jeho tvorby měli větší relevantnost, a trávil více času snažením se o to, aby byl každý kousek ještě více smysluplný, než ty ostatní.

Ve věku devatenácti let byl Jungkook nejúspěšnějším umělcem v Seoulu.Občané každým den navštěvují jeho uměleckou nemovitost jen aby mohli spatřit a obdivovat všechno jeho umění.Jungkook vždy oceňoval více druhé než sebe a miloval, když se lidé díky jeho dílům usmívali.Přimělo ho to myslet si, že je každý obraz v jeho očích perfektní.Žil úžasný život díky jeho perspektivitě.

Jednoho se však vše jako lusknutím prstu změnilo.Všechno to začalo  když se setkal s určitým mužem Kimem Taehyungem.Muž, který změnil celý jeho život.

🌸 Jak se vám to zatím zamlouvá?
Budu ráda za každý názor a vote. ✨