Z pohledu Taylor:
Hlavní vedoucí se nevrátil ani večer a tak zbytek vedoucích usoudil,že třeba někde přespal nebo šel hledat auto. Já měla ale starch. Nebylo to jen tak a já to tušila.
,,Fiona,vzbuď se!"budila jsem Fionu.
,,Co je?"blábolila ze ospale, ,,Nevidíš,že spím?"
,,Jo,to vidím!"kroutila jsem očima, ,,Ale musíme jít najít vedoucího!"
,,Děláš si prdel?"vyjekla, ,,Teď v noci se plazit někde deset kilometrů?"
,,Roy půjde taky."
V tu chvíli už byla Fiona na nohou:,,Vyrážíme!"
Stavili jsme se ještě pro Roye a Toma i když ti z toho nebyli zrovna nadčení.
Vyšli jsme z chatek a rozdělili se. Já a Tom jsme šli hledat kolem tábora a Fiona s Royem šli dál.
,,Ale je to celkem pěkný,ne?"usmál se Tom, ,,Ti cvrčci...jsou jako cikády v Chorvacku."
Musela jsem se zasmát.
,,Ne vážně!"zvážněl najednou, ,,Tay já...chci ti něco říct....už dlouho."
,,Povídej."usmála jsem se.
Díval se mi do očí a v měsíčním svitu vypadal....hezky.
,,Já..."už to skoro řekl,ale v tu chvíli se vyvalili z křoví Roy s Fionou.
,,Pojďte,pojďte!"ječela Fiona, ,,Tam v lese.....mrtvola!"
Vydechla jsem a rozeběhla se směrem,kterým běžela Fiona s Royem v patách. Opravdu. Na zemi ležel náš hlavní vedoucí s prořízlým hrdlem.
Fiona vypadala,že brzo hodí šavli.
,,Musíme to říct vedoucím!"
O dvě hodiny později už byli v táboře policisté. Vše vyšetřili. I vraždu jednoho táborníka.
,,Proč jste nám nezavolali dřív?"ptali se.
,,Nebyl signál."odpovídali vedoucí.
,,Na policii signál nepotřebujete."
,,Byli jsme v šoku a neuvědomovali jsme si to."
Táborníci stáli ve drontě a hlásili telefonní čísla svých rodičů. Já,Roy,Tom a Fiona jsme to ale nevěděli. Byli jsme v naší chatce a diskutovali o tom. Nakonec jsme se vydali znovu do lesa. Šli jsme a šli,až jsme narazili do něčeho tvrdého.
,,Jau!"zavískla Fiona.
Když jsme se podívali pozorněji,zabrazilo nás.
,,Chatka s číslem třináct!"vydechla jsem.
Vystrašení jsme vztoupili dovnitř.
Chatka sama o sobě nebyla nějak zvlášť strašidelná. Byla tu dvě lůžka a samý prach.
,,Nikdo tu asi dlouho nebyl."řekla jsem svoji hipotézu.
V chatce dokonce nebyla žádná okna,jen dřevěné dveře.
,,Podívejte!"zvolal Roy.
Byli tam padací dveře.
,,Kdo je otevře?"zeptala se ustrašeně Fiona.
Roy neváhal a otevřel padací dvířka. Byl tak stratečný....I my jsme ho nakonec následovali.
Vevnitř jsme našli vypínač a místností se rozneslo sotva viditelné světlo. Nějak dlouho jsme tam nebyli,jen jsme si tam sem tam něco prohlédli a pak jsme šli zpět nahoru.
,,Dveře jsou zamčené!"vyjekla Fiona.
Roy ji odstrčil a pokusil se dveře vyrazit¨,ale nešlo mu to.
,,Co budeme dělat?"zeptala jsem se poněkud vystrašeně.
,,Čekat."odpověděl Roy, ,,Nejspíš nás už určitě hledají."
Čekali jsme dlouho,až jsme nakonec usnuli.
Mužský hlas:,,Taylor!"
Já:,,Ano? Jsi to zase ty?"
Hlas:,,Jo."
Já:,,Co my chceš?"
Hlas:,,Tebe!"
Probudila jsem se a nestačila žasnout. Byla jsem v krásném sídle a ležela v nádherné posteli. Roy,Tom i Fiona byli pryč.
Ve dveřích se najednou objevil kluk:,,Aho Tay."
Byl to naprosto nádherný hnědovlasý kluk s karamelovýma očima.
,,A-ahoj."vykoktala jsem ze sebe.
Kluk ke mě přistoupil,chytil mě za ruku a vyvedl z postele. Přitáhnul si mě k sobě a usmíval se.
,,Kdo jsi?"zeptala jsem se.
,,Ten,který způsobuje lidem bolest."odpověděl a já se ustrašeně odtáhla.
,,To jsi ty."zašeptala jsem a dívala se do země.
On mě znova chytil a vzal za bradu tak,abych se mu dívala do očí:,,Jo,jsem to já. Řeknu ti to takhle-buď tě zabiju,nebo tě opustím,ale věř mi...ani jedno nechci."
Dívala jsem se mu hluboce do očí až mě.....políbil.
