Nezapoměnte si pustit píseň vedle,co vám sem dám!
Z pohledu Jessie:
Večer jsem nešla spát,jen jsem si lehla do postele a čekala,než všichni ostatní usnou a pak jsem se pomalu,velmi pomalu vyplížila z domu vstříc tajemné zahradě. V noci přes to všechno houští,které tam dlouhá léta rostlo jsem neviděla ani na krok,jen z povzdálý jsem slyšela hukot sovy z lesa,který souzprostíral kolem celého domu,což dodávalo tomu všemu ještě horší atmosféru.
Konečně jsem se dostala k místu,kde v onen den Justin zmizel v útrobách čehosi,co se teprve teď ukázalo,jako kovová padací dvířka. Opatrně jsem je otevřela,až to zavrzalo a já se musela ohlédnout,zdali mě někdo nevidí. Když jsem se ujistila,že nikdo jiný než a já na zahradě není,mohla jsem s tlukoucím srdce vejít do útrob dvířek...
Byli tam kamenné schody,které vedli do tmavé místnosti,kam jsem však vzhledem k velké tmě neviděla. Mám nebo nemám? No co,stejně jsem se tam chtěla podívat i když....Justin povídal,že mě i přes mou smrt může něco zabít podruhé. Přes všechny obavy jsem však do sklepa vkročila...
Po dlouhém hledání,kdy byly slyšet jen jakési kapky,které dopadali na studenou podlahu sklepa,jsem konečně našla vypínač,který rozsvítil jen obtížně viditelné světlo. Zjistila jsem,že ve sklepě jsou další dveře. Co za nimi asi je? Tady toho stejně moc není,jen jakési nářadí a aprášené skříňky. Otevírám dveře. To,co jsem spatřila mě dostalo na kolena a zmohla jsem se k výkřiku....
U jakéhosi stolu stála mohutná postava a krájela maso celé od krve. V ruce dřímala sekáček a vedle ní ležela motorová pila. Když jsem se však zahleděla do tváře té strašlivé postavy,vidím,že místo obličeje má jen jakousi masku-strašlivou a hrůzu nahánějící masku. Podle postavy to byl muž,který se na mě podíval! Jakmile uslyšel můj výkřik,odhodil sekáček a vztáhl ruku po motorové pile,kterou s přesností a rychlostí nastartoval (gif vedle). Jediné,co mě v té chvíli napadlo byl útěk.
,,AAAAAAAAA!"ječela jsem, ,,Pomoc! Pomoc!"
Běžela jsem,co mi síli stačili ze sklepa. Už jsem byla skoro z houští,když v tu chvíli jsem zakopla o svou tkaničku. Už jsem cítila to teplo z pohybující se motorové pili a v hlouby duše jsem litovala,že jsem sem kdy přišla. Teď,teď přijde můj konec-stanu se obětí motorové pili!
,,Jeffe,zadrž!"uslyšela jsem hlas,který jsem si v té chvíli přála slyšet znovu,avšak do obličeje jsem se mu podívat nemohla,protože mé tělo nebylo schopno žádného pohybu.
,,Nech ji!"pokračoval hlas, ,,Je to Jessie,naše Jessie!"
Najednou jsem přestala cítit teplo a slyšet zvuk motorové pili nahlas,zvuk se stlumil a já se mohla pohnout. Nestvůra ode mě odtáhla motorovou pilu,která teď jen slabě řinčela a oči nestvůry spočinuli nejprve ne Justinovi,který mi právě zachránil život a po té na mě. Právě teď jsem si uvědomila,co má na hlavě-lidské obličeje!
Někteří z Vás poznali,jakým filmem jsem se inspirovala pro tuto část:Texaský masakr motorovou pilou :D
Poznámka autorky: Jeff....jeho jméno,jeho pila. Může přijít. Pozor na zvuk pily..!
