Epilog

44 3 2
                                    

Studenti se při zvonění řití ze školy jako splašené stádo ovcí. Hlava nehlava, je jim ukradený, do koho nabourají, hlavně, ať už jsou ze školy doba, jelikož začínají letní prázdniny.

"Tak co podnikneš o prázdninách?" Optá se Carlie Lokiho a drží se s přítelem za ruku. "Nevím.. asi nic. Možná pojedu někam na samotu vyčistit si hlavu. Co vy dvě hrdličky?"

Carlie se s Johnem políbí. "Noo.. Asi pojedem někam do Karibiku,  prostě jen tak 'for fun' užít si života." odpoví a opět se muckají. "No nic, tak asi půjdu. Opravdu vás nemusím pozorovat, jak si vyznáváte lásku." Konstantuje Loki a odejde na autobus. 

Při cestě autobusem si sedl na jeho místo. Kdysi zde sedávali spolu s Rankem. Dívá se z okna. Venku bijí sluneční paprsky do korun lesů a na nebi není ani mráček. Poslouchá svoje oblíbené písničky a schází mu jeho přítel.

Vystoupí na konečné a jde již známou, osamocenou cestou. Prochází kolem pramenu a přehrává si vzpomínky. Dojde k Rankovo domu a spatří ceduli 'Na prodej'. Jak smutné, že všichni na něj a jeho rodinu zapomněli. Otočí se a zamíří ke hřbitovu.

Celou cestu nese v ruce kytici temně rudých růží. Rankovo nejoblíbenějších. Prochází kolem náhrobků. Eva Frieterová, rozená Jáchymová 1932 - 2017, Lukas Frieter narozen roku 1922 - 2017. Očividně oba zemřeli spolu. Láska až za hrob, jak se říká.. pomyslí si Loki.

Dorazí k velké hrobce, kterou nechala Lokiho rodina zřidit na památku Ranka. Hrob tu má jeho máma, otec a Rank. Renkovo ostatky náhle zmizely a stejně se s nimi nikdo nechtěl zabývat.

Loki vymění povadlé květiny za nové. "Ach Ranku, chybíš mi.." Loki tiše vzlyká nad Rankovo hrobem. "Nikdy na tebe nezapomenu zlatí.. Na tak hodného kluka.." Náhle mu jemný vánek prolítne přes záda. Ucítí příjemnou energii, která ho na chvilku obklopí a poté zmizí. 

Lokimu k noze přilétne papírek. Zvedne ho, otevře a přečte si pár slov. Sice jsou to jen dvě slova, ale jemu se spustí tisíc slz z očí.

.

.

.

"Miluji tě"

.



Tak jsme u konce. Snad se vám příběh líbil. Co k tomu více dodat. Možná jen to, že do psaní dávám všechny moje emoce a snad se to dalo číst. V hlavě už mám svůj další příběh, tak snad nedopadne tragicky, jako tenhle.. Mějte se krásně a zase někdy na viděnou! :)

Neopouštěj mneKde žijí příběhy. Začni objevovat