Tento příběh vypráví o životě chlapce,narozeného 28.října r.1918,který vypráví o svém životě a událostech minulého století,jeho pohledem a pohledem jeho rodiny.
Bylo to v módě, takže i my byli v Československé husitské církvi. Takže jsem byl křtěný, mé druhé jméno bylo Pavel, ale to jsem nikdy nepoužíval. Ale byl jsem křtěný a o bylo podstatné. V té době bylo hlavni, jakkoliv prokázat vlastenectví.
Byli mi dva roky, ten rok se narodila Markétka Nejezchlebová, ale v té době jsem nevěděl, že to bude holka,která se mnou stráví celý život. Byl jsem malý, sotva jsem lezl po čtyřech, ale co jsem věděl bylo, že ze mě bude voják. Vždy jsem byl rád u táty, když byl v uniformě. Ten rok jsme si pořídili Tatru typu T, miloval jsem jízdu autem.
V té době se z nás stala Československá republika, už jsme nebyli republika Československá, jenom se prohodilo pořadí slov, ale bylo změna a změna byla důležitá. Ten rok babička Jana dostala tuberkulózu, měla jí dlouho, ale doktoři na to přišli až teď. Babička Jana je ta nejlepší babička co kdy mohla existovat, pocházela z Košic a s dědečkem Pavlem se seznámila v Praze. Pozval ji na procházku do parku, kde se do sebe zamilovali. Nebýt té chvíle, možná ani nejsem na světě. Byli spolu opravdu dlouho. Děda umřel na infarkt, vím o něm, že byl v bitvě u Zborova s československu legií. Takže bojoval za naší republiku.
Ten rok jsem oslavil druhé narozeniny, stejně tak i moje zem. Byli jsme stejně staří.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
