Poezie?

strach

Nevím,
co se to se mnou děje?
Mé srdce
ano, je to mým srdcem,
to ono totiž prázdnotou zeje

Je to kvůli mně
nebo je to kvůli nim.
Možná že i kvůli tobě,
protože vy všichni mě tlačíte dolů
ke dnu.

Ale vy to nevidíte?
Ah ano, vám přeci
příjde normální
dělat si ze mě legraci.

Já se směji vašim větám
ale uvnitř brečím.
Jenže to nikoho nezajímá,
vždyť já jsem ta holka, co bezstarostnej život má.

Jenže, to není pravda
a kdyby ste mě znali
možná by ste to i pochopili.

I když asi ne.

Bojím se,
každý den
jsem ve stresu
jakmile nohu přes práh domu přenesu.
Je to zvláštní
protože mám strach být i doma.

Ale komu tohle můžu říct?

Nejsem ta holka,
co všem říká, jak je hnusná a tlustá
jak mám tenhle a tenhle
a dalších třicet dva problémů.

Ale je jich spousta.
Takovejch co nejsou jako já,
ani štěstí k tomu nepotřebuješ.

Tak se na ně vykašli
a pojď pomoct mně
protože
chci se cítit v pohodě
a bezpečně
jenže samotné mi to nejde.

Potřebuju na to snad svého prince?