Šance na lepší život I

12. kapitola - Nitrobrana

„Vypadáte zmateně," řekla profesorka a začala si ho pečlivěji prohlížet. „Člověk by si myslel, že něco chystáte."

„To ne, paní profesorko, já jen..."

„Šetřete si vaše chabé výmluvy pro někoho, kdo jim bude věřit. Půjdete teď se mnou." Harry se snažil protestovat, ale profesorka ho nekompromisně táhla k sobě do kabinetu. Portréty čarodějek a čarodějů je proklínali, že je budí, ale profesorka si toho nevšímala. Profesorka pak za nimi zabouchla dveře kabinetu a jedním mávnutí hůlky zapálila oheň. Pokynula mu, aby se posadil a chvíli se na něj díval. Připadalo mu, jakoby se snažila zachytit každou jeho myšlenku. Po chvíli z její porcelánové pleti zmizel napjatý výraz a plně se soustředila na chlapce, který seděl před ní a nervózně si hrál s rukávem své mikiny.

„Co jste dělal u profesora Snapea," zeptala se ho. Harry měl prvně v plánu jí zalhat, ale nakonec si to rozmyslel. Nějak tušil, že jeho profesorka by pravdu zjistila tak jako tak.

„Učí mě nirobranu, paní profesorko. Občas totiž vidím, co dělá Voldemort. Cítím, když někoho mučí, nebo zabije," šeptl chlapec a upřeně se díval na špičky svých bot. Čekal, že se mu profesorka vysměje.

„U Merlina," hlesla profesorka a Harry si všiml, že byla najednou bledší než obvykle, „to jsem nevěděla, pane Pottere. Chcete si promluvit?"

Harry byl nabídkou pomoci od profesorky tak šokován, že z něj vyšlo jen nějaké nesouvislé blábolení. Nikdy neviděl Peregrinovou někomu pomáhat, nikdy.

„Výborně," řekla profesorka, jakoby Harry souhlasil. „Jak to je s těmi vašimi vidinami, či co to je?"

Harrymu se o jeho příšerných snech s profesorkou vůbec nechtělo bavit. Uvědomil si ale, že teď už není cesty zpět. Profesorka toho věděla příliš. „Poprvé jsem měl tohle vidění na začátku čtvrtého ročníku. Viděl jsem Petera Pettigrewa a Voldemorta. Zabili nějakého muže. Když je teď Voldemort zpátky, ty vidění jsou častější. Někdy se jen cítím naštvaný i přes to, že k tomu nemám důvod. Jindy se mi zase zdají sny, kde vidím Voldemorta a smrtijedy. Občas se mi stane, že to vidím i když nespím," dořekl Harry a zadíval se na profesorku.

„Nebudu vám lhát, pane Pottere. Vaše situace není nejlepší," řekla černovláska a zadívala se na chlapcův unavený obličej. „Jak to zatím vypadá, Voldemort o vašem propojení zatím neví a v tom máte jistou výhodu. Musíte ale pokračovat v nirobraně. Jak na tom zatím jste," zeptala se ho žena a měřila si ho pohledem.

„Popravdě, ne moc dobře," přiznal Harry a začal si v prstech pohrávat se svou hůlkou.

„Proč," zeptala se profesorka prostě.

„Já nevím, paní profesorko. Učím se jí teprve krátce. Profesor Snape je až moc náročný. Vždycky se mi dokázal dostat do hlavy. Úplně vždycky. Nevím, jak se mám bránit. Nejde mi to, jsem v tom absolutně nemožný."

„To teprve zjistíme," řekla žena pevně a Harry se začínal obávat, co bude následovat.

„Co budeme dělat," zeptal se Harry profesorky.

„Poradím vám jistý trik, pane Pottere, který jsem se naučila ještě jako studentka na Rumunské akademii. Řekněte my, některou z vašich chvil, kdy jste na nic nemyslel. Když vaše mysl byla klidná jako hladina jezera, slyšel jste jen svůj vlastní tep a dech a vzduch vám proudil plícemi," zašeptala profesorka.

Harry nemusel dlouho přemýšlet. Ihned se mu vybavila jedna taková chvíle. „Stává se mi to při famfrpálu," řekl zelenooký chlapec.

„Výborně," řekla žena. „Teď to rozveďte. Detailně mi popište celou tu chvíli."