Muž oblečen v černém oblečení popíjel svojí kávu v místní kavárně tak, jako každé ráno, než přišel do práce. Právě si četl londýnské noviny, když mu na rameno poklepala jakási žena, což usoudil dle ostrých nehtů, jež se mu zabořily do ramena. Muž zamručel, avšak otočil se k osobě, aby spatřil, jak vypadá. Štíhlá žena v sukni, kterou již někde jistě viděl , se na něho usmála a pověděla: ,,Bylo mi řečeno, že vás zde naleznu. Mohli bychom si, prosím, promluvit, pane Entzi." Entzi se na ni nevěřícně podíval, neboť byl velice rád, když měl alespoň trochu volna, a ona jej vypátrala, aby mu řekla, že si s ním potřebuje promluvit. Ze slušnosti ji pokynul rukou, aby se posadila naproti něho, přestože by si nyní raději popíjel svojí kávu sám, než za společnosti cizí ženy. ,,Slyšela jsem, že patříte mezi nejlepší v Londýně, tak jsem si řekla, zda byste nebyl ochoten otevřít starý případ jisté Kowové, která zemřela během autonehody, kterou zavinil její osobní šofér, jenž leží v kómatu," pronesla a malá slzička jí dopadla na překrásné šaty. ,,Předpokládám, že jste ji znala, viďte? Mohli bychom si o tom promluvit v soukromí, prosím? Rád bych slyšel podrobnosti, je-li to možné," řekl, aniž by se jí podíval do tváře, neboť hypnotizoval její ruce, jenž si neustále pohrávaly se stříbrným náramkem. ,,Jistě má mnoho peněz. Mohl bych splatit všechny dluhy," pomyslel si, načež se zastyděl, neboť opět myslel na peníze, nikoliv na práci, jež ho dříve velmi bavila, když vyřešil několik případu, se kterými si nikdo nevěděl rady, avšak nebylo to nic, kde by využil své akční povahy. Žena ihned vstala a zamířila k detektivovi, jenž se nemotorně zvedal z plastové židle. Kulhavým krokem ji vedl přes uličky, o kterých věděl, jak jsou nebezpečné, a proto ji vždy upozornil, když se mu zdála tmavší, než má být. Klientka přemýšlela, nač detektiv tak kulhá, neměla však odvahu se jej zeptat, neboť ji trochu děsil. Muž se zastavil před budovou své kanceláře, aby si trochu odpočinul. ,,Jste v pořádku?" Entzi zamručel na souhlas a vydal se do budovy, jež byla cítit zatuchlinou. S pomocí zábradlí vyšel do prvního patra, kde se opřel o staré dveře své kanceláře. Když však viděl, že je mu žena v patách, odemkl dveře a podržel je své klientce, která vřele poděkovala. ,,Sedněte si kamkoliv, kde je trocha místa, paní," pronesl a sám si sedl na staré propalené křeslo, které již nebylo tak červené, jako na začátku. Žena si sedla na starý gauč, nad kterým visely různé útržky novin o případech detektiva Entziho. ,,Řekněte mi tedy, co máte na srdci," pronesl a pokýval hlavou, že muže začít. ,,Jsem sestra Claire Kowové, jež zemřela při autonehodě, kterou zavinil její osobní šofér, jak jsem vám již říkala. Případ byl uzavřen, neboť Marek leží v kómatu, a proto ho nelze vyslýchat. Nevěřím, že by v takové rychlosti narazili do náklaďáku, aniž by brzdili, přestože šla kolona velmi dobře vidět."
Entzi věděl, že ženě se líbí, když jí klade otázky, a proto ve vyslýchání pokračoval: ,,Měla vaše sestra nepřátele?" Žena se krátce zamyslela, a pak odpověděla, že sestra byla vždy velmi oblíbená.
Jak si myslíte, že bude příběh pokračovat? Líbí se vám?
