Na zabití

(14) Zkumavka

"Dobrý den...co tu chcete?"Zamumlal jsem rozespale a zmateně. Měl jsem na něj spoustu otázek, ale nechtěl jsem to na něj vychrlit.

"Zjistil jsem, že máš otrávenou krev..."Řekl, dal ruce do kapes a přešel až k mé posteli. Já si jen sedl a po chvíli zvykání na chladnou podlahu jsem vstal.

"Ano. Jak to víte? A co ty kamery? Prý tu žádné nejsou...navíc, jaktože ta adresa-"Ani jsem nestihl dokončit větu, když mě najednou přerušil.

"Ale ale ale...moc otázek..."Uchechtl se a z kapsy vytáhl zkumavku s nějakou modrou tekutinou."Tohle je věc, která ti pomůže se toho jedu zbavit..."Podal mi ji. Vzal jsem ji do ruky a prohlížel si ji.

Když jsem se konečně zase podíval na místo, kde stál, byl pryč. Okno zůstalo otevřené. Povzdechl jsem si a šel ho zavřít. Zívl jsem a protáhl. To nemohl přijít aspoň ve dne a vysvětlit mi tamto?

Pak jsem si nakonec znovu sedl na postel a přemýšlel o té modré látce uvnitř. Sice bych se zbavil toho jedu, ale co když Jonathan znovu zapomene a napadne mě?

Nakonec jsem se však rozhodl ji vypít a jít spát, i když jsem vůbec nevěděl, co mi to může udělat. Byl jsem až moc unavený na to to řešit.

Druhý den jsem se probudil a cítil až divně. K tomu jsem cítil nějaký podivný pach. Nechápavě jsem se porozhlédl kolem a pak si k sobě přičichl. Byl jsem to já.

Povzdechl jsem si a potichu odešel s čistými půjčenými věcmi do koupelny. Jonathanovi to půjčování oblečení nejspíš tolik nevadí, ale už bych si měl pořídit své.

Osprchoval jsem se a vyšel už převlečený ven. Pořád jsem byl ale tak divně cítit. S povzdechem jsem se chtěl vydat zpět do pokoje a nějak se toho zbavit, ale pak jsem si všiml na konci chodby Jonathana.

Nejdřív jsem mu chtěl s úsměvem zamávat, ale pak jsem si všiml jeho rudých krvelačných očí a překvapeně couvl.