Beating of your heart [Dramione]

18. kapitola

Ráno bylo... zvláštní. Nezvyklé a lehce chaotické.

Draco se vzbudil dřív, ale nestačil si zvyknout na neobvyklý pocit Hermionina nahého těla v náručí a už vůbec si to nestačil vychutnat, protože se probudila chvíli po něm a při pohledu na budík vyskočila z postele rychlostí blesku.

Během pobíhání po Dracově ložnici a hledání oblečení z ní dostal, že slíbila Weasleyovým, že se u nich ráno staví... což už víceméně prošvihla, protože se vzbudili v jedenáct hodin.

"Kde máš ručníky?" zeptala se. "Potřebuju se vysprchovat."

Pootevřel oči jen natolik, aby dokázal přesně najít skříň s ručníky, ukázal na ni a pak s dlouhým zívnutím znovu zavřel oči.

"Nechceš, abych se k tobě přidal?" zavolal, když uslyšel, jak zapnula vodu.

"Ne! Chci se dostat do Doupěte ještě před polednem a s tvojí pomocí tady by se mi to sotva povedlo."

Ušklíbnul se a pravou paží si překryl oči, aby měl co nejvíc tmy. Zrovna začal pomalu usínat, když se matrace prohnula a za chvíli ho na tváři polechtaly Hermioniny vlasy, jak se nad něj naklonila.

"Vstávej," broukla.

Okomentoval to jenom nespokojeným zabručením, přetočil se na břicho a pak jí naslepo obmotal paže kolem pasu, přitáhnul se k ní a s dlouhým zívnutím si položil hlavu na její nohy, kde spokojeně zavřel oči. "Dneska se od tebe ani nehnu," prohlásil rozhodně, i když značně ospale.

Zasmála se a sklonila se k jeho uchu. "Neslyšel jsi mě, když jsem říkala, že jsem slíbila Weasleyovým, že se u nich stavím?"

Zasténal a znechuceně se zašklebil. Představa několika hodin strávených v té smradlavé, kymácející se splácanině, kterou nějací lidé nazývají domovem, pro něj byla... nepředstavitelná. I když možná bude zajímavé sledovat reakce těch rudovlasých tragédů na tu šťastnou novinku.

"Kdo všechno tam bude?"

"No... Weasleyovi a asi i Harry s Ginny a Jamesem. Proč?"

Draco se záhadně usmál, posadil se a místo odpovědi Hermionu krátce políbil. "Jen tak," dodal, než se zvednul z postele a odešel si dát rychlou sprchu. Ochudit se o hodinu dvě spánku se nakonec vyplatilo, protože přesně jak předpokládal, bylo zajímavé pozorovat, jak se s tím snaží vyrovnat. Velmi zajímavé...

"Hermiono!" Ronovi vydržela tvář rozzářená přesně dvě vteřiny, než si všimnul, že za jeho dlouholetou kamarádkou stojí i jeho odvěký nepřítel. "Och, Malfoy přišel s tebou..." Ano, Malfoy jí pravděpodobně zachránil život, ale stejně ho neměl rád.

"Nazdar, Weaslíku," pozdravil ho Draco s provokativním úšklebkem, za který si od Hermiony vysloužil dloubnutí do žeber - ne že by ho to přimělo tvářit se jinak.

Ron se zakabonil ještě víc. "No nazdar," zaskřípal zuby, ale otočil se zpět k Hermioně a pokusil se najít ztracenou dobrou náladu. "Jak se máš? Co Vánoce?" Proč jsi s sebou přitáhla Malfoye?

"Dokonalý!" usmála se. "Ale to si povíme až uvnitř. Už jsou tam ostatní?"

"Ještě ne všichni, Bill s Fleur dorazí až večer, Charlie už je někde na cestě, takže by měl dorazit každou chvílí," odpověděl, zatímco kolem něj procházeli dovnitř do domu. "Jak dlouho se zdržíte?"

"Uvidíme," zazubila se na něj Hermiona, sundala si boty a kabát a automaticky pokračovala chodbou do obývacího pokoje. Draco na Rona vrhnul jeden vítězný, posměšný pohled a plynule, sebejistě dívku následoval, jako by se právě nepohyboval po nepřátelské půdě. Zrzek se zaškaredil na jeho vzdalující se záda, ale rychle ten urážlivý výraz smazal z tváře z obavy, že by ho mohl zahlédnout někdo z rodiny nebo nedej bože Hermiona. Nechápal to, ale bohužel se zdálo, že je na Malfoyovi z nějakých důvodů závislá.