Jako za starých časů? (Pokračování JSN?)

1. Mezi časem a prostorem...

Probudila jsem se. Nade mnou stál velitel naší posádky - sám Peter Quill. Kupodivu to byl člověk. Také měl podivné předky, stejně jako já. Ano, i jeho otec byl bůh, ale na rozdíl od toho mého byl děsivě šílený a také mrtvý (pokud nějakým zázračným způsobem nepřežil, jako ten můj. Dvakrát...). Takže Peter. Po tom všem šílenství, co se stalo mě postavil zpátky na nohy. Vlastně nás všechny. Ze začátku to bylo složité, ale nakonec se z nás stal skvělý tým. Já, Peter, Mark, Drax, Gamora, Rocket a náš milovaný, roztomilý Groot. A nedávno se k nám připojil Kraglin a Mantis. 

A co děláme? Chráníme galaxii. Chráníme různé planety a rasy. Poslední důležitou misí byl takový hon za otcem Petera a od toho času, což už budou asi tři roky, jen tak létáme a užíváme si života. Občas sice proučíme nějakou bandu kosmických zlodějů a vrahů, ale i tak jsme volní. Dělám to, co jsem si vždy přála dělat. Nedopadají na mě žádné problémy, žádné velké povinnosti. A tady na lodi neplatí, že s velkou mocí přichází velká zodpovědnost. A celkově... Je tu vše úplně jinak, než na Zemi.

Ale Země je stále mým domovem a nemůžu na ni jen tak zapomenout. Už vůbec ne s našim úžasným Peterem, který každou chvíli pouští Zemskou hudbu a povídá o osmdesátých letech minulého století. Dokonce i ve chvíle, kdy se to vůbec nehodí. A i když jsem se narodila na konci devadesátých let, pořád mi to tam vše připomíná. Ale teď i Groot. Od doby, kdy byl malou větví, uběhlo spousta času a teď je závislým teenagerem. Občas se tam chci vrátit. Ale raději budu mlčet.

,,Groote, odlož tu věc, přistáváme!" ozval se Rocket odnikud. Dostalo se mu opravdu nečekané odpovědi: ,,Já jsem Groot!" Všichni jsme se na něj udiveně podívali, protože to řekl znuděným tónem a jistě to neznamenalo nic pěkného... Ale doopravdy jsme přistávali. Už na velmi známou planetu, pokud jí tak můžu říkat. Přistávali jsme na Kdovíkde. Létali jsme sem opravdu často, ať už pro načerpání paliva, koupi něčeho důležitého a často ne úplně legálního nebo obyčejného, nebo jsme se tu potkávali s nějakými důležitými a zábavnými osobami. 

Procházeli jsme uličkami, které zářily neonovými nadpisy, a byly naplněné různými stánkami a jeskyněmi, kam se ukrývali prodavači různých podivností, nějací pracovníci a kriminálníci, kteří neměli kam jinam jít. 

,,A proč tu vůbec jsme?" zeptala jsem se zvědavě. 

,,Ty jsi zase usnula?" odpověděl mi otázkou Mark, který mě celou dobu pozoroval. Já jsem jen přikývla , on se usmál a zakroutil hlavou. 

,,No... Musíme dokoupit nové součástky pro Milano a pak se Gamora chtěla s někým setkat." 

,,Neříkejte mi, že to bude opět Collector." zasmála jsem se. Gamora se na mě výhružně podívala a něco nesouhlasně zamumlala. I když to, co se stalo minule zavinil Drax... stejně jsem neměla z toho týpka dobré pocity. Je to strašlivý lhář a šarlatán.

Pomalu jsme přicházeli k obchodu, který z části vypadal, jako byt Tonyho Starka a částečně jako jeskyně Robinsona. Prostě uvnitř kamenného, skoro zničeného výklenku stála kovová zeď s velkými, skleněnými okny za kterými se ukrývala zvláštní staromódní výloha s moderními baterkami pro všechny případy. Celý náš tým vstoupil dovnitř. Zatímco jsem se rozhlížela se a všímala si divných detailů, jako zmije, která lezla po podlaze a až příliš mi připomínala mého otce, Rocket a Peter rychle popadli několik baterek a vyložili je prodavači. 

,,To bude stát 15 000 unitů." zvolal ten.

,,15 000 unitů, děláte si ze mně smažený kotlety?" nevřele se zeptal Rocket.

,,Slyšíte správně. Pokud ti nevyhovuje moje cena, tak jdi někam jinam, obří veverko."

,,Jak mě právě-" ,,Pánové, uklidněte se. Můžeme to vyřešit normálně, bez konfliktů..." navrhl Star-Lord.

,,Ale on-" chtěl popřít Rocket, ale prodavač, takový velký, svalnatý muž s růžovou pletí a černým, koženým oblečením na něj ukázal svůj prostřední prst, čemuž se Peter Quill zasmál a dořekl svou větu: ,,...a nebo taky ne," významně se podíval na svého chlupatého kamaráda, oba dva se najednou otočili, hodili nám baterky a rozehnali se na toho růžového prodavače.  Přepadli ho a začali ho mlátit do obličeje. Asi to nebyl nějaký mistr bojovník, protože po několika menších úderech se vzdal. Star-lord ho vytáhl na nohy, řekl mu nějaké varování, přikývl a pak jsme všichni se smíchem vyběhli z obchodu. 

Při východu jsem znovu uviděla tu zmiji a mě se z nějakého důvodu začala točit hlava.

Když jsme obcházeli (už trochu klidnějším způsobem) další obchody, nějak jsem přestala vnímat. Cítila jsem se zmatená a dezorientovaná. Jen tak jsem se za Strážci vláčela a čekala, než nastane ten moment, kdy usnu a spadnu na zem...

Pohled 3. osoby:

Dívka neležela na zemi dlouho, Strážci Galaxie si její absence rychle všimli. Rozhodli se jí najít co nejdřív, dokud ji nestihli odnést a prodat ne moc dobří lidé. 

Jako první  ji spatřil její nejbližší přítel Mark Pandor. Bezvládně se válela na kraji "hlavní" cesty, u parkoviště Quingetů a jiných létacích zařízení. Přiběhl k ní, vzal jí do náručí a odnesl ji k té jejich kosmické lodi. Doufal, že se co nejdříve probere, aby mohli dále pokračovat ve svém dobrodružství a stopovat po většímu zlu. Aby mohl pozorovat jak se směje Rocketovým divným vtipům a Peterovým oplzlostem, aby mohla tančit pod zemskou hudbu z osmdesátých let a dokonce aby byla smutná a hněvala se na ostatní. 

A jeho přání se splnilo, když se dostavili i ostatní členové týmu. Akorát se to stalo úplně jinak, než si to představoval. Řekla něco, co nikdo z nich neočekával, že řekne. 

,,Musím se vrátit. Na Zemi."

Ahoj! Jsem zpátky s novou kapitolou! Je to pozdě, (plánovala jsem vydat celou knihu ještě před IW, ale štěstí mi nepřálo) ale je to tady! Co si myslíte o této kapitole? Jak si myslíte, že se budou vyvíjet věci s Clare? A jaký je váš názor na nový film?