Crazy is Crazy

5.část

Z pohledu Emily

Když už jsem měla zabalené všechny věci, tak jsme se s Jussem ( Asi pro něj mám už i přezdívku) vydali do recepce se oficiálně po takové dlouhé léčbě odhlásit. 

Odhlásila jsem se. Popřáli mi všechno možné a hlavně štěstí. A také abych už byla v pořádku, že je ze mě krásná slečna a neměla bych si kazit život dalšími problémy. 

Po našem rozhovoru jsem jim vrátila klíče od pokoje a  s pozdravem jsme odešli z té příšerné budovy jménem psychiatrická léčebna. Konečně jsem zase volná a můžu si žít dál svobodně svůj život. 

Venku jsem nasedli do velmi luxusního auta a vyjeli jsme vstříc domovu.

Po cestě

Cesta byla strašně dlouhá. Ze začátku  si povídali, ale už tak nějak neměli moc o čem, a tak si Emily pustila rádio a najednou začali hrát její nejoblíbenější písničku. 

Začala  zpívat, jak blázen a dělat u toho různé pohyby. Ale jussovi to zřejmě nevadilo a začal dělat skoro to samé jako ona. 

Tím to způsobem jim cesta utekla velmi rychle a ani se nenazdáli a už byli v cíli. 

Když dorazily na místo, tak jim akorát skončila písnička. Emily se na Jusse podívala a šlo na ní vidět, že už se strašně moc těší za svou rodinou. Tak proč to protahovat?

Z pohledu Emily

"Tak jdeme?" nemůžu se už vážně dočkat. 

Juss mi to odkýval. A to byl pro mě pokyn vylézt z auta, vyndat si věci z kufru a rozeběhnout se k domu. 

Než Justin stihl vylézt z auta, tak já už stála přede dveřmi a zazvonila jsem. Najednou jsem slyšela dupot po schodech a zachvíli se mezi dveřmi objevila hlava mé nejlepší sestřičky Elizabeth. 

Skočila mi do náručí. "Tak moc jsi mi chyběla. Nedávala jsem to tu bez tebe"

"Taky jsi mi moc chyběla Ell. Ty jsi mi tak moc vyrostla" 

"Kdepak jsou rodiče?" Bylo mi divné, že by byla sama doma a nebo, že by mi mohla sama otevřít. 

"Rodiče jsou v práci, říkali mi, že pro tebe pojedou až v úterý. A dnes je pátek."

"Tak to ju"

Tak nějak jsem si myslela, že jsou doma, ale že je nezajímá, kdo to dorazil. Ale když nejsou doma. tak to je jiná. Nemůžu jim to ani dávat za zlé. Když nevěděli, že mě dnes pustí a že dnes dorazím domů. 

Z pohledu Justina

Ona zmizela za dveřmi domu, a tak jsem si řekl, že nebudu otravovat, přece jen se rok neviděli, tak by to bylo nevhodné.

Tak jsem zalezl zpátky do auta a zajel do své garáže, kde máme několik aut. 

Mám zrovna letní prázdniny. Stejně strašně rychle utečou a zachvíli zase do školy. Nechápu k čemu je chození do školy důležité. Už teď si dokáže vydělat dost dobré peníze. Sice to není moc bezpečná práce, ale co si budeme povídat. Baví mě to dělat a peníze jsou za to taky dobré. 

Jinak mi za týden bude sedmnáct! Už budu skoro dospělí. Stejně se divím, že mě mí rodiče, takhle nechají bydlet pouze s kamarády. Jako jsou tu podmínky, že musím chodit do školy, musím je navštěvovat a chtějí tak nějak vědět, kde jsem. 

Zajel jsem tedy do garáže. Vylezl jsem z auta a skrz garáž se vydal do domu. Už na chodbě jsem slyšel své kamarády, jak o něčem debatují v obývák. 

Došel jsem tam "čau kluci"

"co tady, tak řešíte?" :D Musel jsem se zasmát, protože vždycky vše hrotí více než holky