Fireshoter | Story of a too young hero. | CZ

Ty krávo..

Došli jsme do dlouhé chodby na jejímž konci byly dveře. Nejspíš nějaké tajné dveře, protože byly ocelové a zabezpečené heslem. Dimitri naťukal na display PIN a dveře se otevřely. ,,Ty krávo..", pronesla jsem s úžasem. Byl tam soukromý tryskáč a strop se dal otevřít zmáčknutím tlačítka. Dimitri mě zavedl do letadla a do sluchátka, které měl na uchu hejknul na někoho, aby ihned přišel. Posadili jsme se a asi o 10 minut později vzlétli otevírajícím se stropem. Abych to zkrátila.. Nebudu vám popisovat celou tu cestu ani co se dělo tam ihned po příletu do Ruska.. Dimitri mě spolu s dalšími rusáky odvedl do nějakého domu. Vypadalo to tam jako v nemocnici. Zavřeli mě do malého temného pokoje a tam mě nechali dva dny. Měla jsem hlad. Místo záchodu jsem používala nějakou mísu, která k tomu byla nejspíš předurčená. Po těch dvou dlouhých dnech se otevřely dveře. Stál v nich nějaký cizí muž. ,,Pojď se mnou", poručil mi a já ho poslechla. Dovedl mě do takové laboratoře. Posadil mě na křeslo a na hlavu mi přisál pár hadiček. Pak přišel nějaký další muž a tam ten odešel. Muž sáhl po knize a začal číst. ,,Желание" ,,Девять", přestávala jsem rozumět, proč to čte. ,,Ржавый", pokračoval. ,,Добросердечный" ,,Семнадцать" ,,Возвращение на родину", po přečtení této fráze se na mě nechápavě podíval. Z jeho výrazu bylo vidět, že je něco v nepořádku. ,,Рассвет", pokračoval. ,,Один" ,,Печь" ,,Грузовой вагон", řekl a knihu zavřel. Připadala jsem si celkem trapně. Do sluchátka, které měl na uchu řekl: ,,Na tu holku, cos mi sem poslal to nefunguje. Je úplně v pohodě". ,,No. Nejde jí vymazat paměť", dodal po chvilce. ,,Sakra, Eleno, kam ses to dostala.." pošeptala jsem si pro sebe a sundala si hadičky z hlavy. Vysvobodila jsem se ze zajetí křesla a utekla. Muž se mě snažil dohnat a pak se k němu přidali další muži. Dva mi zatarasili cestu. ,,No tak, mám mít přece nějaký schopnosti..", zazoufala jsem si a popadla jsem kámen z květináče, který jsem měla v plánu hodit po jednom z mužů než zjistím, co vlastně umím. Jakmile jsem vzala kámen do ruky, začal hořet. ,,Wow..", pousmála jsem se s úžasem a hodila ho po muži. Postupně jsem z květináče brala kameny, provázela je hořením a házela po těch zvrhlých rusácích. Nejspíš nebyli na oheň připraveni. Zatímco se snažili sami sebe uhasit, já se snažila utéct. Dostala jsem se ke dveřím, jenže byly zamčené. To pro mě ovšem nebyl problém. Byla jsem zvyklá překonávat zámky. Sundala jsem si z vlasů sponku a dveře odemkla. Byly to nějaké zadní dveře, kterými nejspíš nikdo moc nechodil. Vyběhla jsem ven a utíkala co nejdál to jen šlo.

Takže lidi, tady to tak nějak ukončím a vrhnu se na Avengers :) Díky moc za přečtení!