Posednutí

Zrůdy v domě

Vešel jsem do domu. 

"Allistore!"

Nikdo se neozýval. Nevychovaný. A to mi říkal, že bude doma. Ale... vždyť má odemčeno... kdyby odešel zamknul by. Šel jsem nahoru do patra kde má Allistor pokoj.

"Allistore! Přestaň se schovávat! Není to vtipné... Jestli na mě někde vybafneš tak půjdu domů!"

Nic...Přestávala to být sranda, protože bylo pozdě večer...a... Ne že bych se bál! Nejsem strašpytel... Jen mi to nebylo příjemné. 

"Allistore! Sakra kde si?!" 

Najednou jsem za sebou slyšel kroky. Strnul jsem. Kapka potu mi stekla po tváři a já jsem hluboce polkl. Nechtěl jsem se otočit. Najednou jsem neměl odvahu. 

"A-Allistore... okamžitě pojď přede mně a přestaň si ze mně utahovat!"

Jako kdybych nic neřekl. Začaly se mi klepat kolena. 

"Allistore... BAKA! NECH TOHO! Pojď sem!"

Poručil jsem rázným hlasem, ale jakoby se nechumelilo. Chtěl jsem se otočit, ale najednou mě něco chytlo za ramena a zaťalo do mě svoje ostré nehty. Nehty se prodraly skrz mou kůži až do krve. Najednou mně ty ruce co do mně zatnuly, začaly tlačit dolů k podlaze. Podlamovaly se mi kolena. Tvrdě mě to přirazilo kolenama na podlahu.

"Ahoj maličký..."

Vyhrkly mi slzy z bolesti. Nebrečel jsem.. ale u koutků očí jsem měl slzy. Zatnulo mi to do ramen ještě víc. Najednou mi ty pařáty, co byly v mých ramenech dalo pryč. Otočilo mě to k sobě. Ohavná stvůra. 

V očích jsem mu viděl jen smrt. 

"Kde je můj-"

"Bráška?... To by si chtěl vědět co?..."

Z ničeho nic se za tou obludou objevil obrys malé holčičky. Rozešla se k nám...ale.. byl to další démon. Přišla za mnou a povrchně se na mě podívala. Olízla si tu její nechutnou pusu a jazykem se mi přiblížila k rtům.