Beating of your heart [Dramione]

1. kapitola

Kráčela tmavou chodbou, rychle a bezstarostně, a neustále se rozhlížela po objektu, který hledala. Vypadala, jako by si vůbec nevšimla, kam se dostala - jako by ji ze stavu, do jakého se dostala, mohla vytrhnout jenom věc, kterou toužila spatřit. Nebo osoba...

Kdesi za ní táhle zavrzaly dveře a ona sebou trhla a prudce se otočila. Její oči prozkoumaly celou chodbu, a když nespatřily, co hledaly, dívka se obrátila a pokračovala ve svém pátrání - dlouhé, kudrnaté hnědé vlasy za ní vlály, jak rychle rázovala kupředu.

Uběhlo několik minut od okamžiku, kdy ji vyrušilo zavrzání dveří, než si konečně uvědomila své okolí. Zarazila se a zpomalila, v její dosud jisté chůzi se odrazila náhlá nejistota. Nakonec se zastavila a pohledem přejela po všech zákoutích na chodbě. Nic nenašla, ale do pohybu se pak přiměla jen velmi pomalu a zdráhavě; třela si paže, aby z těla vyhnala mrazivý strach.

"Draco?" zavolala váhavě a pozorně se zaposlouchala, jestli neuslyší jeho odpověď.

Dům zlověstně mlčel.

Zrychlila krok, co chvíli se otočila, jako by čekala, že se za ní brzo určitě někdo objeví a...

"Draco!" Rozhlédla se, mnohem zoufaleji než kdy dřív, a když zatáčela za roh, už se téměř rozbíhala. Nepřestávala přes rameno vrhat vyděšené pohledy, tvář staženou potlačovaným pláčem.

Zpoza ní se ozvalo tlumené bouchnutí a v tu chvíli vybičovala své tělo do zběsilého úprku. Prorážela studený vzduch a zanechávala v něm závan svého strachu a touhu po záchraně před něčím, co ji přimělo litovat svého příchodu sem.

Běžela, lehce nahrbená, jak ji píchalo v boku, a každé klopýtnutí její psychice uštědřilo tvrdou ránu. Nakonec přes závoj slz ani neviděla, kam míří, tělo se jí třáslo zděšenými vzlyky. Pak rozrazila dvoukřídlé dveře, vlítla dovnitř a...

Zarazila se až uprostřed místnosti a zmateně se rozhlédla kolem sebe. Jako by potřebovala nějaký čas, než si uvědomila, že se dostala do slepé uličky. Obrátila se, že se vrátí na chodbu a zkusí štěstí jinde, když ticho prořízl chladný, krutý smích. Vmžiku přeběhla zbytek místnosti a zády se přitisknula ke stěně, takže otevřené dveře teď měla přímo před sebou.

V právě ruce křečovitě svírala hůlku a nutila se ke klidu.

"Draco?" zašeptala roztřeseným hlasem v posledním záchvěvu naděje, že to, co ji tak vyděsilo, je přeci jenom on. Považovala by to za velmi špatný vtip, ale bylo na ní znát, že by tu možnost jen uvítala.

V otevřených dveřích se objevil vysoký, temný stín a ona v tu chvíli s novým přívalem neředěného strachu vytřeštila oči.

"Zdravím," řekl cizí, mužský hlas. Nesl přesně tu stopu veselí, která slibuje utrpení.

Několik mělkých nádechů. Pár úderů srdce.

A pak otevřela pusu a pronikavě zaječela.

Draco se prudce posadil a sípavě lapal po dechu, tělo zpocené a roztřesené. Jeho popletený, vystrašený mozek se, jako vždy, nějakou dobu snažil uspořádat, co je skutečné a co ne. Když se Dracovi konečně podařilo uklidnit své srdce, pomalu klesnul zpět na matraci a dlouze se nadechnul.

Už ani nepočítal, kolikrát se mu jeden a ten samý sen zdál. Ale naprosto přesně si pamatoval, kdy to bylo poprvé.

Před více než pěti měsíci, informoval se v duchu.

Od třetího března se pořádně nevyspal, jelikož ho noc co noc budila ta samá noční můra. A doteď nepochopil, proč na ten výplod své fantazie reaguje tak přehnaně. Bylo to... neuvěřitelné.

Někdy v polovině dubna ho napadlo, že to třeba není jen obyčejný sen, a trvalo dva týdny, než ho neblahé tušení donutilo poslat svého domácího skřítka, aby nic netušící hnědovlásku hlídal na každém kroku. Další měsíc mu Lunky nosil zprávy, že slečna vede normální, spokojený život. A ačkoli ho spolehlivě informoval skřítek, kterému věřil, už nesčetněkrát ji sledoval on sám, aby se ujistil, že se opravdu neděje něco zvláštního.

Ale zhruba před dvěma měsíci si Lunky všimnul přesně toho, co Draco očekával už nějakou dobu. Ona to nepostřehla, ale zřejmě proto, že na rozdíl od skřítka to nehledala. Každopádně něco v jejím okolí se změnilo. Lunky u ní vycítil zlověstnou přítomnost něčeho cizího. Jako by se za jejím stínem skrýval ještě další, který jen čekal na příležitost.

Malfoy podniknul několik "sledovacích výletů", ale v jeho přítomnosti se onen stín neobjevil, to mu Lunky potvrdil. Ten, kdo ji sledoval, nechtěl riskovat, že by ho Draco mohl vypátrat, to bylo jisté.

Draco frustrovaně zavrčel, když se mu do hlavy zakousla obrovská, neodbytná bolest, převrátil se na břicho a přes hlavu si přetáhl polštář. Netřeba podotýkat, že ho kvůli tomu hlava nepřestala trápit. Nakonec rezignoval, malátně se zvednul z postele a vydal se do koupelny - ve skříňce nad umyvadlem měl schováno několik léčivých lektvarů, pro případ nouze. Ty proti bolesti hlavy poslední dobou mizely neskutečnou rychlostí.

Spíš po paměti než s využitím zraku našel správnou lahvičku a rychle do sebe kopnul její obsah. Chvíli bude trvat, než lektvar začne účinkovat, a tak stál opřený o umyvadlo a krátil si čekání zkoumáním svojí tváře. Kvůli nedostatku spánku měl pokožku bledší než obvykle a pod očima se mu vyjímaly tmavé kruhy. Lehce sebou škubnul a znechuceně se zamračil, když spatřil svůj pohled. Naprosto nejlépe ho popisovalo slovo pološílený.

Netušil, jak dlouho to ještě vydrží. Měl jediné štěstí v tom, že se mu ten sen zdál jen jednou za noc, nikdy víckrát - po probuzení tedy vždycky mohl usnout znovu a tentokrát nerušeně spát až do rána. Problém byl v tom, že tohle "štěstí" zhruba před týdnem už zřejmě taky ztratil. Pokud se dneska v noci pokusí zamhouřit oči a čirou náhodou se mu povede usnout, bude s ní a její panickou hrůzou v té temné místnosti znovu, tím si byl jistý.

Musí to skončit, rozhodl se. Ještě nějakou chvíli zůstal stát vkoupelně a sledoval svůj odraz v zrcadle, nejistý, co by pro to mohl udělat.Pak se oblékl do prvního čistého oblečení, které mu přišlo pod ruku, aodrázoval ke krbu. Nabral si hrst letaxu a naposled zaváhal, ale nakonecnekompromisně hodil prášek do plamenů.