Oslava (iwaoi)

1.

Iwaizumi (já) - normálně
Oikawa ( @123456789ani )- tučně

Konečně skončila škola a nastal čas tréninku. Nemusím už sedět v lavici a poslouchat další nezáživnou látku, kterou v životě nevyužijí. Místo učení bych se raději věnoval volejbalu, ale to je nesplnitelné.

Sejdu schody a otevřu dveře. Naproti spatřím velkou budovu, která mě k sobě volá. Hned bych se k ní rozběhl a šel hrát, ale je tu malý problém, který mě nutí přikrčit se. Tím problémem jsou holky, které tu na mě číhají, jako predátor na kořist.

Nenápadně se rozhlédnu kolem. Nikoho nevidím, to ale neznamená, že tu nejsou. Je až neuvěřitelné, jak přesně ví, kde se nacházím i přesný čas, kdy tam jsem.

Hrůza!

Proč je ta tělocvična tak daleko? Ten koho to napadlo by mi měl pořídit ochranku, abych k ní vůbec došel!

Podívám se na mobil, abych věděl, za jak dlouho začíná trénink. Naštěstí mám poměrně dost času, i přesto se mi nepovede dojít na zápas včas.

Fajn, musím vylézt. Tak moc se mi nechce, ale prostě musím.

Jdu na to.

Postavím se a rychlík krokem se rozejdu k budově. Má cesta je však zatarasena asi deseti holkama.

,,Oikawa-san!" piští jedna přes druhou. ,,Tohle jsem pro tebe upekla." Strkají předemě různé krabička s jídlem.

,,To je od vás hezké," zářivě se usměju.
Tohle se děje každý den, takže umím s hereckým výkonem zahrát, jak si užívám jejich přítomnost.
Nejraději bych je od sebe odehnal, nebo se pomocí vyspělé mimozemské technolie zneviditelnil, ale nemám to srdce jim to udělat. To by bylo moc kruté.

Nepopírám fakt, že některé z nich jsou hezké nebo roztomilé, ale můj zájem má pouze jedna osoba. Iwaizumi Hajime.

,,Kde zase je ten blbeček." Řeknu naštvaně a podívám se na hodinky. ,,Za pár minut začínáme a pořád tady není." Stěžuji si dál.

,,Nerozčiluj se." Uklidňuje mě Hanamaki.

,,No jo. Jdu se po něm podívat." Povím a vezmu si i jeden volejbalovej balón.

Otevřu dveře a uvidím ho obklíčeného asi tak deseti holkama. No bezva. Pomyslím si a přijdu k němu blíž. Napřáhnu se a plnou silou ho trefím do hlavy.

,,Auu! Co děláš?!" Otočí se. Hned jak zjístí komu to řekl, tak se zděsí.

Nasadím vražedný pohled a pokývnu hlavou směrem k tělocvičně. Jako vždy, když ho ty otravné holky nenechají ani projít.

,,No holky už budu muset jít." Rozloučí se a rychlím krokem se vidá k tělocvičně.

,,Néé, Oikawa-senpai." Zakřičí všechny zarás, ale Oikawa už neposlouchá a jenom se otočí a zamává.

,,Za pět minut začínáme. Takže se rychle převleč a rozcvič!" Řeknu už o něco klidněji.

Oikawa jen kývne a zmizí v šatně.

Zatím co se Oikawa převlíkal jsme s Hanamakim využili ten čas a natáhli jsme síť, aby zase Oikawa nechytračil. Za pět minut začínáme a vy jste ještě nenatahli síť, jo. To říkal skoro každý trénink. No jo, Oikawa. Hlavně, že on se "obtěžuje" natáhnout síť. Místo toho se venku vybavuje s nějakýma cizíma holkama. Koluje mi hlavou místo toho, aby dával pozor, jak natahuje síť.