The dark side of my mind

2.Agrese

Agrese je chování, které vědomě a se záměrem (úmyslně) ubližuje, násilně omezuje svobodu a poškozuje jiné osoby nebo věci. Agresí není přemýšlení o negativním činu. .....

Když se podíváte na odstavec nad touto větou, vidíte klasický popis, vyjádření o agresivitě. 
Ale já se nechci zaměřovat na klasický popis. Na to můžete podívat na internet, popřípadě např. Wikipedii.
Já bych se chtěla zaměřit jiným pohledem.

Když se člověka zeptám, co je podle něj agrese, řekne mi něco ve smyslu: je někdo agresivní; je naštvaný, na všechny řve, snadno se nechá vytočit, v nejhorším i napadne.

Když se opět podíváte na první odstavec, je to podle psychologů a odborných poradců. 
Na třetím je názor obyčejných lidí.
Ale...co je pravda?

Před pár dny se mi přihodilo, že jsem zjistila, že moje mladší sestra mi opět něco ukradla z pokoje. Nezeptala se, nedovolila se. Bylo to už po několikatý, přičemž mezi nějakýma věcma mi ukradla peníze, které jsem si dlouho šetřila. Samozřejmě jsem se naštvala. Chtěla jsem ji dát facku. Seřvat ji. V tu chvíli mi došlo-ja jsem agresivní. 
Vždy jsem věděla, že nemám trpělivost, ale nedošlo mi, že to zapřičinuje i mou agresi. 
Máma mě vždy uklidňovala, abych ji nic neudělala. Máma byla asertivní, nikdy neřešila nic nasilím, natož agresí. Přesto to ve mě vždy vybublalo a já sestře cíleně ublížila, ať už fyzicky či verbálně. Nebo jsem se o to alespoň pokusila. Nejsem na sebe hrdá, ale prostě to ve mně je.

Agrese není jen u lidí. Pokud je známo, první pokusy o záznam projevu agrese pochazí právě o zkoumání zvířat. 
Jako malá jsem se chtěla stát zvěrolěkářkou. Dělala jsem různě experimenty.
Jednou jsem naší kočce dala kolem krku nahrdelník z magnetických kovových kuliček.
Naše vždy přítulná kočka se náhle naježila, začala prskat a mrskat ocasem. Ohnala se po nás i drápkama. Ale jakmile jsem ji sundala "náhrdelník" opět se tulila lísala a jemně předla. 
Nejznámější případy agrese jsou většinou při shánění potravy, chránění teroteria, strachu, bezmoci, bránění mláďat, ale i z týrání.

Známky agrese vydíme všude kolem nás. Přiklad je i třeba druhá světová válka. Nenávist vůči židům se změnila na uvědomelé ubližování, tedy agresi. Nevím, jak to přesně nazvat. Agrese nejspíš nebyla úplně hlavní důvod, všichni ji nepociťovali,ale...když si uvědomíme, co víme o agresi, tak bych tomu tak nazývala. 

Agresi můžete vyvolat i bezmocí. Častokrát, když jsem ve stísněném prostoru, ve velkém davu lidí, každý se o mě otírá, ty hlasy uvnitř mé hlavy ječí. Nemůžu se dál přetvařovat. Potřebuju křičet, chce se mi brečet, mám chuť všem ublížit. Vysvodit to ze sebe. A někdy to místo jiných udělate na sobě. Všechnu tu agresi použijete vůči sobě. Strach a bezmoce jsou nejhorší, uvědomuji si, co chci udělat, mám v hlavě plán, co s kým udělat, ale vím, že nesmím. Agrese stále dostatečně nezastínila racionální myšlení. Ale...na jak dlouho? Na jak dlouho jsou v bezpečí? A jak dlouho jsem v bezpečí já?

Ale podle mě nemusí být agrese jen uvědomělý čin. Někdy slyšíme, že psychicky narušení lidé jsou agresivní. Jak pro ostatní, tak pro sebe. Že ubližují. Ale oni si to neuvědomují. Dělají to, co musí udělat, aby se osvobodili. Snaží se zastavit tu část sebe, co chce ublížit ostatním a přitom žít. Žít normální lidský život mimo klece, mimo doktory, mimo prášky. Chtějí žít ty krásně chaotické sny, ty klasické lidské příběhy. Chtějí prostě žít bez všech těch problěmů kolem. Jsou agresivní, protože jim nedáváme na výběr.

Agresi zažívají lidé, kteří ji znají odmala. Viděli ji u rodičů. Tyranie a šikana. Dětský mozek je snadno ovlivnitelný, vstřebává v sobě emoce a prožitky. Častokrát zaměňuje i dobré vzpomínky za jiné, za horší. Vnímají tu zlost lidí. Nenávist je obklopuje. Nevím, co je horší. Jestli mít odmala strach, či zažívat agresi vůči mnoha lidem. Nebo je obojí až děsivě podobné.

Agresi bych tím přirovnala ke strachu. K bezmoci. K nenávisti. .... K lidem?

Opravdu víme, co všechno existuje pod pojmem agrese?

Agrese není dobrá. Agrese je stejná jak nenávist. Egoismus. Zlost.

Agrese je ....

Co je tedy přesně agrese? Každý člověk si musí rozhodnout sám. Já osobně přímo na agresi názor nemám. Nerada se rozhoduji bez faktů, bez přímo daných faktů. A těch máme, co se týká agrese, po čertech málo. Tak že je to na vás.

Teď je na vás, jak ukončíte tuto větu.

Agrese je....?