The dark side of my mind

1. Dark Eyes

Zamilovala jsem se do ní na první pohled. Ty její temné oči mě pronásledovaly celou ulicí. Tak dlouho dokud jsem snima nenavázala oční kontakt. Nikdy jsem neviděla tak tmavé oči....temné, jako by snad ani neměly bělmo. Černé, naprostá temnota. Dokonale ladily s její hebvábnou tmavou srstí....byla tak neskutečně nádherná. Celá naprosto tmavá, ani chloupek bílý nebo jiné barvy.
Dokonalý temný anděl....

Packama se opírala o horní část krabice mezitím, co její bratrové a sestry spali tvrdým štěněčím spánkem. Ona mě skenovala těma svýma temnýma očima. Těma svýma démoníma očima. Dívala se mi přímo do očí...a snad...snad jako by mi zírala přímo do duše. Prostě jsem se do ní na první pohled zamilovala. Chtěla jsem jí mít. Musela jsem jí mít! Vím, že Dave, můj dlouholetý přítel, se kterým už rok žiju, by s tím v žádném případě nesouhlasil...ale já ji musela mít. Potřebovala jsem jí.
Kěž bych tehdy přemýšlela i nad jeho názorem...

Přešla jsem tu ulici z pohledem stále upřeným do temných očí štěněte. Málem mě srazilo auto a postarší muž na mě začal pokřikovat nadávky, které jsem si později musela ve slovníku vyhledat. Jakmile jsem k nim došla, štěně začala vesel jančit, poskakovalo po svých sourozencích, kteří stále spali, někteří sebou jen trochu škubli. V jejích temných očích se objevili jiskřičky a já se v tu chvíli do ní zamilovala ještě více. Natáhla jsem po ní ruku, ale v půlce pohybu mě zastavil hlas. ,,Opatrně, slečinko,"stará cikánka sedící na houpacím křesle vedle krabice se štěnaty na mě upínala svůj skelný pohled. Nejspíš byla slepá. Její zkřehlý hlas se mezi slovy zlomil, přesto vypadala velmi sebejistě. ,,Om..omlouvám se. To jsou vaše štěňata?"snažila jsem se ospravedlnit a vytáhla peněženku. ,,Kolik byste chtěla za toto štěně?"ukázala jsem na temného anděla. Její smích se linul celou ulicí a mě najednou přišlo, že kromě mě a slepé cikánky se tu nikdo jiný nenachází. ,,Sleč-slečinko, já za ně...nic..nic nechci...ale...měla byste být...opatrná,"opět se jí několikrát zlomil hlas. Sklopila jsem pohled a celá červená jsem si schovala svou peněženku zpět do kabelky. ,,Co je to za rasu? Taková štěňata jsem ještě neviděla,"zeptala jsem se, čímž jsem se snažila rozpustit nepříjemné ticho. Všechna štěňata byla černá, některá měla sem tam nějakou bílou značku. Byli velcí, dlohý, vysocí. Hustá srst se jim leskla na mohutném těle. Protáhlé čumáky, uvnitř z velkýma bílýma tesákama, vydechovaly hlasitě vzduch z plic. Skoro jako by byli křížený s vlky.,,Oni nemají rasu,"tentokrát babička skoro šeptala. Její dech ztěžkl a oči byly zavřené. ,,A kolik jim je?"zkusila jsem to znova. ,,To byste mi nevěřila, sleč-slečinko,"cikánka mě každou minutou děsila víc a víc. ,,Mohu si tedy vzít, prosím, jedno štěně?"už mě to nebavilo. ,,Var...varuju vás, slečinko...tohle štěně je samotný ďábel. Jakmile k němu přilnete, jakmile si vtáhnete do baráku, už nebude cesty zpět. Už se ďábla nikdy nevzbavíte....nic vám nepomůže...shoříte v pekle...bude to vaše noční můra...vaše mysl bude pohlcená strachem..a už nikdy nebude moct být jasná...sešlete na sebe zkázu...štěstí se vám vytratí před očima...a vy už nikdy nebudete stejná...odsouzená k záhubě..varuju vás, slečinko...je to zlo,"prskala mi do obličeje tyto slova. Poté vydala zvuk jakoby syčela. Popadla jsem štěně, a co nejrychlejším krokem se vydala směrem od ní. Za sebou jsem jen slyšela její škodolibý zlý smích, jak se mísí s nadávkama a jejím proslovem.
Kéž bych dala na její slova.

Cestou jsem nakoupila nějaký pamlsky, granule, pelíšek a nějaké hračky. Angel mi vesele šla u nohou s novým koženým obojkem a dlouhým černým vodítkem....připadalo mi jako bych jí měla roky. Angel bylo velmi výstižné jméno. Byla můj malý anděl. Když jsem došla ke dveřím, věděla jsem, že už je Dave doma. Pustila jsem Angel do obýváku a vydala jsem se za zvukama do kuchyně, kde se nacházel Dave. ,,Ahoj zlato,"pozdravila jsem ho vesele. Trochu podezřívavě se na mě podíval. ,,Nějaká šťastná. Většinou chodíš z práce urvaná,"nevěřícně na mě hleděl. ,,Víš...mám pro tebe překvápko,"uculila jsem se a v tu chvíli úplně ztuhl. ,,Ne..."mírně jsem kývla. ,,Cassie ne!"dodal a v tu chvíli se z obýváku přiřítila Angel s jejíma nádhernýma očima a dřepla si vedle mé nohy. ,,Cassie tos neudělala,"hlesnul Dave. ,,Možná,"zkřivila se mi ústa. Zvedl se.
,,Jdu ven,"řekl a odešel do našeho pokoje. ,,Do háje...Dave, ne. Nechoď,"došla jsem za ním, ale to už na sobě měl bundu a boty a mířil ke dveřím. Nepromluvil na mě, ale těsně než odešel, tak jsem ho chytla za ruku. ,,Buď opatrný,"šeptla jsem. Povzdechl si, přitáhl si mě do objetí a políbil mě do vlasů. ,,Ty taky. A o tom psovi si ještě promluvíme,"pak odešel. Svezla jsem se po dveřích do sedu a rozbrečela jsem se. Už pár týdnů byli mezi námi problémy, ale já ho měla příliš ráda než aby ho opustila....nejhorší bylo, že pokaždé, když šel ven, znamenalo to jediné...opít se a nejspíš i vojet nějakou šlapku.
Cítila jsem drsný jazyk na své tváři. Otevřela jsem oči a zahleděla jsem se do jejích očí. V tu chvíli jsem ji milovala ještě víc.
A v tuto chvíli ji nenávidím.