Eleanor: dívka s nezvratným osudem |Short Story|✔

~Devadesátá~

Teď tu sedím na pláži u kříže z klacků, který jsem vyrobil. No není to směšné? Slzy mi stékají po rudých tvářích, brečím tu jako malé děcko, ale mně to nevadí. Ty slzy jsou pro tebe, El. Byla jsi mou múzou, ačkoliv to tak mnohdy nevypadalo. Udělal bych cokoliv, kdybych mohl změnit jediný okamžik v mém životě. Naposled jsem si pohladil dřevěný kříž a zapíchl ho do písku pod onou skálou. Z kapsy jsem vytáhl kus pomačkaného papíru:

„ Široké moře napohled,
není kam až dohledět.
Vlna s vlnou pohrává si,
mění se do jiné krásy.

Světélka se mihotají,
až z nich oči přecházejí.
Hladina leskne se jak zrcadlo,
když na ni slunce dopadlo.

Náhle mraky objeví se
i to moře zamračí se.
Vlny k sobě narážejí,
vzdouvají se, převracejí.

Hlas moře si naříká,
ve vlnách zas zaniká.
Je to jako v pohádce,
něco dobré, něco zlé,
takové i moře je."

Chci tě tu mít zpátky, El. Poslední slza a odešel jsem.