Kapitola 5.

57 6 5
                                    

Tu noc jsem už nespala.

Ráno u snídaně jsem byla zamlklá a nikdo nevěděl, co se mi děje.

Když odešli, bez jediného zaváhání jsem vyšla, jako loutka nahoru na půdu a z poličky vzala knihu. Ano, tu knihu, která mě tak děsí. Ale přesně proto musím číst dál.

Otevřela jsem jí a vydechla, protože jsem znovu ucítila ten podivný pocit, jako by mě někdo sledoval...

13.10.

Tak my se bojíme? No, uvidíme, jak se budeš bát, až budeš mít opravdový důvod. Jsi ubohá!

Měla ses vidět včera v noci, jak jsi tam seděla a vyděšeně se dívala z okna.

Ty nemáš ani ponětí, co se děje, co? Neboj, moje plány ti to brzy osvětlí, ale budeš muset počkat.

Hra teprve začala a vybírají se vhodní hráči. Ale stejně tu nakonec zůstaneme jen my, že?

Chybí 12. 10., uvědomila jsem si a pokládala si jedinou otázku. Proč?

Zavrtěla jsem hlavou a četla dál...

Tak si to sečteme, tvůj manžel, tvůj syn, madam a my.

Hmm, slušný, ale stejně to chce víc hráčů, protože to pak bude větší legrace.

Chceš vědět, co mám v plánu, milá G.?

Tak to zkus uhodnout, ne?

Ne...na to jsi moc zahleděná do sebe, viď?

No jo, to jsem já, jsem úžasná a všichni mě milují!

Zklamu tě! Všichni ne! Já tě nenávidím! A zabiju tě!

Zničím tě moje milá. Musíš pochopit, že TY, jsi tady vládla moc dlouho a teď je řada na mně.

Získám všechny hráče a ty budeš ten blázen s nulou na bodové tabulce.

Nemůžeš vyhrát MOJÍ hru.

Tak co má milá, zase zítra?

Zavřela jsem knihu a vzhlédla.

Naproti mně bylo zrcadlo.

Usmívala jsem se.

INVISIBLE MEKde žijí příběhy. Začni objevovat