Probudím se v obětí myšlenkama neznámého člověka. Co když příjde domů Daniell a bude si myslet že jsem ho podvedla. Teď ho potřebuji u sebe. Nejraději bych ho zabila a Daniell to být nemůže. Proč já? Když se otočím spatřím ho.
"Jaktože jsi už doma?" Daniell se na mě koukne a dá mi pusu.
"Pustili mě dřív, protože jsem jim řekl že mám doma manželku, která čeká dvojčata a dceru a obě jsou úžasné. Tak pustili mě nad ránem." Obejmu ho a už ho nikdy nechci pustit. Tak ho miluji. Najednou mě začne bolet příšerně břicho. A je to tady. Musím do nemocnice. Doktorka mi říkala jak mě začne bolet hrozně břicho tak mám bez váhání jet do nemocnice.
Schoulím se do klubíčka a držím si oběma rukama břicho."Daniellíí." Bez váhání mě vezme do náruče a jde se mnou k autu.
Potkáme Betty a Daniell jí řekne ža za chvíli přijede babička že se nemusí bát.
Jakmile dojdu do nemocnice tak mě rovnou vezmou k gynekoložce na prohlídku.
Už jsem skoro hotová když mi to začne. Začnu rodit. Gynekoložka mi hned oznámí "Za hodinu vás vezmou na sál a podstoupíte císařskému řezu. Ničeho se neobávejte manžel tam může být s vámi. Do té doby počkejte na pokoji vedle." Kouku na Daniella, vstaneme a vydáváme se na pokoj.
Za dvě hodiny ležím opět na pokoji ale bez velkého břicha jen s Daniellem.
Když od pokoje vstoupí sestřička a ozámí "Máte dcery. Obě jsou vpohodě ale musí projít vyšetření a pak vám je přivezu. Jo a jména nahlásíte až je přivezem." Otočí se a zavře dveře.
"Moc ti děkuji lásko sice dvě dcery ale jsem ten nejšťastnější otec na světě." Dá mi jednu pusu, druhou, třetí až se z toho stane líbačka.
"Danielli dost" odtrhnu se od něj. "Né že by se mi to nelíbilo ale každou chvíly může přivést sestřička naše dcery a musíme zavolat Betty a babičce" chystám se vzít mobil do ruky ale Daniell mě vezme mobil z ruky a položí ho na stolek a dá mi pusu.
"Nestrácej čas voláním a vybereme jména. Zavoláme až je uvidíme a budeme znát jejich jména". A sakra. Jména. " Ty máš nějaký nápad?" Musím jen spoléhat. Pro Betty to jméno taky vymyslel tak proč né teď.
" No asi Li" " Už vám je vezem." Chtěla jsem se začít vstávat ale " vklidu seďte donesu vám je jo a jména." Donese nám první dceru a vzápětí i druhou. Zamiluju si je na první pohled. Jak by né když sem je sama odnosila a porodila. Úplně nevnímám svět okolo jen vidím jak Daniell hejbe pusou sestřička kývne a odejde.
Příde ke mě, sedne si , drkne do mě a povídá " Lili a
Jasmínko vítejte v naší rodině." Každou políbí na čelo. "Dobrý ne?" nahodím nechápající pohled" Ty jména myslim" jo takhle.
"Úžasná že holky a jaká je jaká" podám mu jednu " Lili" ukážu tu u mě v náručí "Jasmin".
Chvíli si tam užíváme dcer ale pak mě to doklapne. Vždyť nemáme druhý vajíčko ani kočárek. Je to objednané ale má to přijít asi až za tři týdny. " Danniel máme problém. Jdi se zeptat prosím doktora kdy mě pustí. Prosim"
Ani se neptá jaký jen vezme Lili a položí ji do postýlky a odejde. Vezmu Jas a odnesu ji také do postýky.
Zachvíly se vrátí Daniell a říká že nejdřív za dva týdny. "Jaký je problém?" zase se vedle mě posadí " no víš jak ješt" Jad začala brečet. Chvíli ji chovám zkouším utěšovat. Dokoce ji přebalím ale furt brečí.
" Zlato asi má hlad" upozorní mě Dan. Že jsem na to nepřišla dřív. Co sem to za mámu když si ani nevzpomenu že mé dítě má hlad a ještě jsem ho ani jednou za jeho život nenakrmila.
Nakojím Jasmin dám ji dudlík a v zavinovačce ji položím zpátky do postýlky. Hned na to vezmu Lili a taky jí nakojím a i přebalim. Obě jsou uloženy v postýlce a jejich táta právě odchází domů za jejich starší ségrou.
A já jsem konečně usla po náročném dnu.
Tak a je tu druhý díl. Snad vám to přijde trochu smysluplné, protože je to moje 1. zkušenost se psaním.👌😉
