6) Jen taková koncovka

142 16 7
                                    

Po neupraveném trávníku který tiše rostl kolem šedivých domů na Berlínském předměstí se pomalu a jako nezadržitelná nečistota rozlévala karmínově rudá krev. Krev která ještě před pár vteřinami vesele kolovala v žilách dívky jménem Amber Nero nyní jen volně protékala stébly a zanechávala na nich drobné kapičky které ranním chladem stačily zmrznout a stvořit rudý krystalek.

Dívčinu sebevraždu brali policisté jako zcela normální jev. Přeci jenom, tohle bylo předměstí. Místo u kterého zákon mhouří oči.

Nikdo se nepozastavil jejím věkem který přesně ten den dosáhl dospělého stadia. Nikdo si nevšiml jejích rukou které zasypávalo nespočet ran.

Prostě dívku jen vzali a odvezli na hřbitov. Tam jí pochovali do hrobu bez náhrobního kamene a odešli.

Podle Ambeřiných přátel nebylo možné aby se Amber sama od sebe připravila o život. Měli jí za vždy usměvavou dívku s talentem na pantomimu jejíž jedinou slabinou byla geografie.

Je to napsané na různých fotkách. Že ti kteří se stále usmívají nejvíce trpí. Nikdo tomu, ale nevěnuje pozornost.

Nikdo nevěděl čím si Amber prochází doma. Neustále sjetý otec a hysterická matka která se bojí snad všeho. Vždy na ni ze záchvatu začala řvát a Amber vždy utekla.

Myslela si, že bude poté co dosáhne dospělosti volná, ale zmýlila se.

Matka jí prý domluvila sňatek s nějakým synem právníka. Jen aby měla na marihuanu pro otce a cigarety pro sebe.

Na dívku se nebral ohled. I přes její hrozby nebo prosby jí ani jeden z rodičů neposlechl.

Amber napadlo, že by utekla z domova, ale na predměstí se všichni znali. Někdo by jí určitě prásknul.

A tak se rozhodla pro hořskosladký konec.

Tento příběh nebyl na jejím náhrobku. Nebyl ani v žádné knize. Byl to prostě jen život který se ztratil mezi miliony.

Suicide? NeverWhere stories live. Discover now